V hlasování České filmové a televizní akademie, jehož výsledky vysílal program ČT 2, vyhrála Operace Silver A sošku lvice Elsy za nejlepší původní dramatický pořad roku. Navíc získala ještě trofej za nejlepší režii, za scénář a pro herečku Kláru Issovou v jedné z hlavních rolí dramatu o parašutistech a lásce.
U diváků vyhrál Anděl Páně
Vedle Operace Silver A, kterou vyzdvihli odborníci, slavilo - pro změnu díky publiku - vítězství také jiné Strachovo dílo, opět natočené podle scénáře Lucie Konášové. Režisérově štědrovečerní pohádce Anděl Páně stačilo 2,4 milionu diváků, aby se stala vůbec nejsledovanějším z českých hraných děl roku.
Další místa v peoplemetrovém žebříčku obsadily seriály Novy, na druhé příčce Pojišťovna štěstí a na třetí Ordinace v růžové zahradě. Což znamenalo jediné dva "zářezy" pro komerční stanice, neboť akademici své ceny opětovně rozdali výhradně pořadům a tvářím České televize.
Třeba moderátor Marek Eben i jeho pořad Na plovárně si zopakovali loňské vítězství. "To je senzační dárek k narozeninám," uvedl Eben, který zítra oslaví padesátiny.
Jenomže potřást si rukou s kolegy a vychutnat si potlesk sálu nemohl ani Eben, ani Strach, ani další vyznamenaní, od Bolka Polívky z vítězného cyklu zábavy Manéž až po herce Vladimíra Dlouhého, oceněného za drama o StB Swingtime. "Ceremoniál", jímž prováděl osamělý Tomáš Matonoha, byl totiž předtočen, navíc bez přítomnosti publika, a na slavnost si pouze hrál.
Znovu se tak připomněla otázka, jaký má smysl výroční událost zastrčená na pozdní večer druhého programu a odsouzená k téměř hodinovému záznamu "podívané" na jeden pultík s jedním průvodcem a přehlídku děkovných řečí před jedním strnulým pozadím. Ovace a smích sestřihané z archivů zkoušely vyrobit vtipnou z nouze ctnost, ale spíše ještě násobily trapnost náhražky.
Bezpečná tradice
Taková "pocta" není fér vůči vítězům, kteří se musí slušně obléci, trmácet do studia, slavnostně se tvářit a ušlechtile děkovat, aniž by zažili vrcholný okamžik uznání, kvůli kterému se vyhlašování cen pořádají -pohled z pódia na tleskající kolegy.
Není to fér rovněž vůči televizním divákům, kteří se těší na živou show, ale dostanou unavený vousatý humor ze zaprášených krabic socialistické obrazovky v podobě ukázek ze soutěže Deset stupňů ke zlaté. Než takovou ostudnou prezentaci, to je snad lepší umístit výsledky ve vší tichosti jen na teletext.
Ale není to fér ani vůči Matonohovi, jednomu z nejschopnějších moderátorů, který musí nešťastnou formu vyhlášení obhajovat, ačkoli zároveň se smutnou ironií předpověděl: "Dělám to celé sám, a možná se na to sám i podívám."
Kdo by se díval
A konečně to není fér vůči ostatním stanicím. Během čtyř ročníků se Elsy proměnily v interní večírek ČT. Jakkoli to zní logicky v případě dramatické tvorby, kde by Strachovi opravdu výteční parašutisté bez svatozáře těžko hledali konkurenci v hrdinech seriálů Novy a Primy, Elsa přece má i jiné kategorie - a tam už monopol ČT připomíná zvykové právo.
Možná proto, že výrazná část akademiků zejména pro ČT pracuje nebo její veřejnoprávní statut bere za záruku kvality a tradiční "umělecké závažnosti". Jak jinak si třeba vysvětlit, že na rozdíl od světa u nás stále prohrávají Ztraceni, ač po čistě filmařské stránce, jež má filmové akademiky zajímat, skupině zahraničních děl nesporně vládnou?
Neřešitelnou zůstává otázka, zda členové akademie všechny navržené pořady skutečně vidí, nebo občas hlasují "naslepo" podle spolehlivých jmen tvůrců. Ale na druhou stranu: proč Elsám věnovat rok práce, když se výsledek, paradoxně na vítězné ČT, přelije do polopořadu, který sám o sobě není ke koukání?
