Příhody, v nichž opička jménem Tytus chodí stejně jako její dva klukovští kamarádi Romek a A'Tomek do školy a odolává snahám ji polidštit, se staly polským šlágrem na přelomu 50. a 60. let. "Byl to jediný národní komiks, který prošel tehdejší cenzurou. Jednak okouzloval humorem, jednak jej lidé chápali jako jinotaj, podobenství o společnosti, která se také snažila o převýchovu, a také marně," vzpomíná Galysz.
Ale jak mohl starý mýtus přežít do dnešních dnů svobodné země, zavalené navíc komiksy z dovozu? "Jistou roli tu hraje sentiment, zvláště u pamětníků, kteří jej přenášejí na své potomky. A hlavně ty příběhy jsou typicky polské, lidé jim rozumějí, protože sami se nezměnili."
V chystaném filmu se ovšem moderní doba projeví: Tytus onemocní ze záplavy televizních reklam a ukáže se, že jde o zločinný plán řízený krutým princem z cizí planety. Prvky sci-fi i skutečná varšavská zákoutí prý ve filmu přirozeně koexistují vedle sebe a Galysz věří, že příběh je srozumitelný i pro zahraniční diváky.
Polští filmaři věští zlé časy, neboť jim skončila podpora od veřejnoprávní televize i ministerstva kultury a na nový systém se čeká. Nicméně ve srovnání s tuzemskem měli zatím ustláno na růžích. Například Galyszův film platil z jedné třetiny stát, z druhé ekologický fond a jen zbytek soukromý vydavatel komiksů.
Až dosud získávala dotace nejen dvě státní studia filmu hraného, ale i čtyři studia filmu animovaného; do animované podoby Poláci převedli dokonce i Franze Kafku či Dostojevského Zločin a trest.
Ovšem pokud jde o pocty, je animovaná tvorba stejnou Popelkou u nás. Soutěž Český lev s ní nepočítá. "O výroční ceny - my máme Orly - se ucházet nemůžeme a na národním festivalu se animovaná díla promítají jen mimo soutěž," povzdychl si Galysz.
Na novou trofej tudíž nemůže pomýšlet ani Radim Hladík Jr., nositel čtyř Českých lvů za zvuk, jehož tým pro Tyta a spol. natáčel ruchy - v barrandovské hale pojmenované stylově Varšava, neboť právě polští zákazníci tu bývají častými hosty.
"Ale na kresleném projektu jsme s Poláky dosud nepracovali," říká šéf zvukové postprodukce Petr Tolar, "a je to práce naprosto jiná než ve filmu hraném, daleko stylizovanější. I prosté třesknutí skleničky postavené na stůl zní úplně jinak."
K českým zvukům přibyla polská hudba, která prý zase připomíná epochu Beatles a jejich Žluté ponorky. "Aspoň vidíte, že obyčejný dětský komiks může být záležitostí více národů i pokolení," směje se režisér.
 Tytus, Romek a A'Tomek. |
