Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: V Národním divadle „dělali srandu“. Stvořili tragédii

  16:55aktualizováno  16:55
Přeměnit krátce po sobě vážné dílo na komedii a komedii na truchlohru, tomu se, panečku, říká žánrové přesahy. To první se Národnímu divadlu podařilo s Pucciniho Toskou, to druhé s operou Gaetana Donizettiho Poprask v opeře.

Scéna z Donizettiho Poprasku v opeře, který se hraje ve Stavovském divadle | foto: Patrik Borecký

Dílo italského mistra bel canta z první třetiny devatenáctého století si utahuje z poměrů v italské opeře své doby, potažmo 18. století, ale leccos je jistě platné dodnes. Národní divadlo oslovilo mima Radima Vizváryho, jehož umělecký životopis je tak úctyhodný, že není snadné konstatovat, že na díle ztroskotal. Důvody jsou vlastně čítankové a vedení Opery je mělo zavčas rozeznat.

Gaetano Donizetti: Poprask v opeře

Dirigent: Enrico Dovico

Režie: Radim Vizváry

Premiéra 9. února 2017 ve Stavovském divadle

Hodnocení­: 40 %

Stará pravda totiž říká, že chce-li někdo něco parodovat, musí původní jev znát do hloubky a ve všech souvislostech. Donizetti paroduje svět opery, v němž se pohyboval. Vizváry operu dosud nedělal. Nepolíbenost se někdy může vyplatit, ale ne v tomto případě. Vše další zjevně vyplývá z této příčiny.

Předně není jasné, proč se zrovna tato komická opera hraje v italském originále, když všichni účinkující jsou Češi a k dispozici je překlad Jiřího Jorana k pražské inscenaci této opery z konce sedmdesátých let, z něhož byl navíc převzat český název Poprask v opeře. Titulky nad jevištěm Stavovského divadla se navíc (aspoň z přízemí) nedaly číst, jak byly tmavé.

Možná by se dal chytře využít střet italštiny a češtiny, o což se režisér také pokusil, ale zůstalo mu z něj jen pár trapně se opakujících otázek českého producenta, zda si Italové „nedají kafe“. Děj totiž režisér zasadil do tělocvičny, kam se kvůli rekonstrukci divadla musí uchýlit italská operní společnost hostující v Čechách.

Jenže z této základní situace, když už si ji režisér vymyslel, vlastně nic nevytěžil, žádnou skutečně divadelní myšlenku, která by prolínala celým večerem a z níž by vyplývaly jednotlivé akce. Oba světy se ve skutečnosti nepotkají, neprolnou, nenarazí na sebe.

V čem je vklad mima?

O humor se ovšem režisér snaží, ale to je právě to nejhorší. Opřel se totiž o nejvábivější, leč nejzrádnější berličky, jaké se mu v opeře nabízely. Je například v hudbě výrazný rytmus? Nechť se tedy do něj všichni názorně vrtí, kroutí, pohupují. Míří Donizetti ironicky na pěvce? Tak je oblečme jako výstřední rockové hvězdy a všichni budou padat, dělat různé komické pózy na tělocvičném nářadí či na umělé labuti, budou mizet na záchodku v pozadí, pitvořit se, prostě co nejvíc „dělat srandu“ až do úmoru.

Jenže v čem tedy vlastně spočívá umělecký vklad špičkového odborníka na pantomimu? Vždyť tímto způsobem, bez ladu a skladu, spíchli ve světě i u nás komické opery desítky průměrných režisérů před Vizvárym. Ani prvek travestie – role matky Agáty představovaná mužem – nepůsobí humorně, přes nepopiratelné úsilí barytonisty Romana Hozy. Snad jen kratičká herecko-vokální etuda uklízečky v podání Halky Třešňákové měla v sobě záblesk jedinečně vymyšlené a provedené komiky. Ale i tak člověk jen vzpomínal třeba na Jozefa Bednárika, který kdysi inscenoval Rossiniho Popelku ve fitness centru. Vedle nynějšího debaklu v tělocvičně to bylo veledílo!

Fotogalerie

Sólisté Jana Sibera, Roman Janál, Michaela Kapustová, Zdeněk Plech a další zjevně dle instrukcí režiséra přehrávají o sto šest, zpívají lépe i hůře a ocitají se až v rovině jakési nechtěné parodie na parodii. Donizettiho vtipná a oduševnělá hudba, kterou dirigent Enrico Dovico s orchestrem nastudoval ještě relativně slušně, se ovšem za vším tím balastem ztrácí.

Proti výše uvedeným námitkám lze jistě vytáhnout jeden nezpochybnitelný protiargument: lidé se smějí! Ano, části publika bude vždycky stačit, když někdo na jevišti spadne ze židle nebo zakopne. Vinit je z toho nelze. Je ovšem tragédie, že právě Národní divadlo útočí na bránice diváků způsobem, jenž připomíná lacinou zábavnou show v nějaké komerční televizi.




Nejčtenější

Vyslýchali mě jako fašistku, říká autorka scénáře o střetu s muslimy

Z filmu Pírko

Za scénář filmu Jako v ráji dostala Lucia Klein Svoboda jednu z vítězných cen loňské soutěže Filmové nadace. Má už i...

RECENZE: Krimi selhává. Inspektor Max od kolotočů pouze připomíná jiné

Ze seriálu Inspektor Max

Zločin v operetce. Tak se po několika dílech jeví koprodukční seriál Inspektor Max, který po slovenské lednové premiéře...



Nejde o cenzuru, líčí šéf rady, proč odmítli film o střetu s muslimy

Ceny Filmové nadace převzali (zleva) Radek Bajgar, Lucia Klein Svoboda, Lucie...

Přemysl Martínek z Rady Státního fondu kinematografie, kde Lucia Klein Svoboda neuspěla s žádostí o podporu svého filmu...

A ještě jedna věc. Columbo, křestním jménem poručík, slaví padesátku

Peter Falk v seriálu Columbo

Seriál sice začal až v roce 1971, nicméně před padesáti lety, 20. února 1968 v pilotní epizodě Vražda na předpis, se...

KVÍZ: Rozmarné léto, Vesnička... Jak znáte dílo režiséra Jiřího Menzela?

A ještě jednou Rozmarné léto objektivem Josefa Janouška

Jiří Menzel má na svém kontě Oscara, Zlatého medvěda i Českého lva za dlouholetý přínos českému filmu. Hlášky z jeho...

Další z rubriky

Somr přečte Janáčkovy milostné dopisy, jež mistr psal své pozdní múze

Josef Somr s cenou prezidenta karlovarského filmového festivalu

Závěr života Leoše Janáčka i jeho pozdní lásku přiblíží 15. února v Divadle Viola zvláštní večer nazvaný Leoš Janáček v...

Sto let ČSR oslaví Národní divadlo Libuší. Poprvé uvede Erbenovu Kytici

Z kostýmové zkoušky Krvavé svatby

Pro sezonu, která pokryje i sté výročí vzniku Československa, hlásí Národní divadlo několik speciálních premiér. Vedle...

Do Werichovy vily na roštěnky. Malá inventura poví, jakou DNA má divadlo

Lucie Domesová v kusu Počátek veškeré lásky

Malá inventura nabídne zvídavým divákům už pošestnácté přehlídku nového divadla. Součástí festivalu je opět i předání...

Najdete na iDNES.cz