Máte za sebou řadu úspěšných dramatizací, ale vlastním textem na dramatickém poli debutujete. Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl napsat vlastní hru?
Sirup není tak zcela nová věc, námět nosím v hlavě už dávno. K rychlému napsání hry mě donutily okolnosti. Nevyšla nám totiž plánovaná spolupráce s maďarským režisérem Andorem Lukácsem, a vzniklo tak prázdné místo, které bylo třeba zaplnit. Tak jsem za čtyři měsíce napsal Sirup. Pustil jsem se na tenký led, protože za mnou poprvé nestál žádný pevný text.
A proč jste zvolil název Sirup?
Ten název je dvojznačný. Příběh se točí okolo dvojice dealerů, kteří nabízejí jistý zdravotní koncentrát, a do toho se míchají jejich osudy, jejich milenky a manželky. Zároveň je Sirup pojmenování vztahu, kdy jsme na něčem více či méně dobrovolně závislí. Chtěl jsem popsat dobu, ve které žijeme. Některé motivy jsou osobní, jiné jsem odposlechl či odpozoroval.
Za herecký výkon v Zelenkových Příbězích jste získal cenu Alfréda Radoka jako talent roku. Nelákalo vás napsat si roli přímo na tělo?
Vůbec ne. Jednou to stačilo. To by byla drzost, kdybych to napsal, režíroval a ještě v tom hrál.
A kdo napíše další hru pro Dejvické divadlo? Zase Petr Zelenka?
Měl by u nás uvést něco příští sezonu. Myslím, že Petr tentokrát všechny překvapí. Podle toho, co vím, tak plánuje vážnou komorní hru.
Takže Dejvické divadlo definitivně vykročilo po linii nových her?
Rozhodně. Další kus by měl napsat dramaturg Karel Tománek - typy z commedie dell'arte přesazené do naší doby. Podle mě je velmi důležité uvádět současné hry. Ale autory neoslovujeme mechanicky - hledáme poetiku blízkou našemu divadlu. Rád bych, kdyby nám něco napsali Jáchym Topol nebo Saša Gedeon. Řekněme, že mírné koketerie a namlouvání už proběhly, ale k realizaci je ještě hodně daleko.
 Režisér Miroslav Krobot. |
