Raper Grant

Raper Grant | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Pomalá hudba nás baví, tvrdí Massive Attack

  • 1
Raper Grant "Daddy G" Marshall, dvoumetrový černý čahoun s uhrančivým hlasem je polovinou ústřední dvojice triphopové legendy Massive Attack. S MF DNES mluvil krátce před úterním pražským vystoupením.

Je to jedenadvacet let, co Massive Attack vznikli...
Můj ty smutku! To je děs...

Z koncertu Massive AttackZvládnete je popsat jednou větou?
Jedenadvacet let? Jak chcete dvě desetiletí popsat jednou větou? (smích) Ale budiž... Bylo to všechno hodně zrychlené. A ve skromných začátcích, kdy jsme hrávali jako DJs, nás ve snu nenapadlo, že to dojde takhle daleko. Byla to úžasná cesta. A doufám, že ještě nejsme na konci.

Jádro Massive Attack vždy tvořili muži. Vaše nejznámější písně jsou přesto ty, které nazpívaly ženy. Unfinished Sympathy se Sharou Nelson, Protection s Tracey Thorn a Teardrop s Liz Frazer. Čím to je?
Vždycky jsme se pohybovali v prostředí, kde převládali muži. Ale věděli jsme, že naše hudba potřebuje nějaký zjemňující prvek. Zastáváme filozofii vzájemně se vyvažující drsnosti a jemnosti. To se odvíjí už od našich dýdžejských začátků. Když pouštíš opravdu drsné tracky dohromady s něčím něžným, získáš zajímavý kontrast. A tohle byl stejný případ. Hned s první deskou se ukázalo, že vložit tam ženský element je zajímavé. Proto ty písně vždycky vyčnívaly.

Z koncertu Massive Attack

Pořád žijete v Bristolu?
Ano. Nikdy nás to netáhlo do Londýna. A v době internetu to úplně ztratilo význam. Dneska je jedno, odkud jste a kde žijete. A my se v Bristolu pořád cítíme nejlíp na světě. Známe ho jako svoje boty, vyrostli jsme tam, máme tam kámoše.

Čím to, že většina hudby, jež odtud v devadesátých letech vzešla, je tak melancholická a depresivní?
Nemyslím si, že všechno je tak úplně depresivní. Prostě máme rádi pomalou hudbu s hutnými basy. V Bristolu je silná západoindická komunita, jsou tam i vlivy reggae. A v 90. letech, kdy všichni svištěli na veselé a rychlé housové hudbě, se ozval Bristol, který byl přesným opakem. S pomalým hip hopem smíchaným s reggae. V porovnání s housem to možná znělo smutně, ale nebylo tomu vždycky tak.
Nicméně řada lidí si myslí, že depresivní hudba je hodnotnější než veselé popěvky.Každé je o něčem jiném, ale obojí má svoji cenu. Existuje spousta líbivé a optimistické hudby, kterou miluju. Veselá hudba sice většinou nemívá takovou hloubku, ale to může být pochopitelně i záměr. Naopak, pokud si chcete mnout bradu a nechat se masírovat skutečně vypjatou hudbou, je to záležitost jiné estetiky.

, Filter