Nevšední loutkoví hrdinové žijící na smetišti v moravských Vizovicích - krysáci Hubert a Hodan, jejich světácký přítel z pražské laboratoře Eda a sádrový trpaslík Ludvíček - vzešli ze spolupráce režiséra Cyrila Podolského s Martinem Šinkovským.
Jak se změnili po první sérii, kterou ČT nyní reprízuje? "Jsou už zkušenější, navzájem se líp poznali, utvořili stmelenou partu, takže teď se poměřují spíše s okolním světem. A ten je plný příšerek, které vesměs mluví můj kolega Jiří Pecha," napovídá Polívka obsah premiérových dílů.
K pravidelným divákům krysáckého večerníčku patří i Polívkovi vlastní potomkové. "Moje děti se na Krysáky dívají moc rády, pořád slyším - Jé, tati, to děláš ty! Jen malá Marjánka zatím dává přednost Krtečkovi, ještě jí jaksi uniká spojistost mezi otcem a dílem," směje se Polívka.
Krysáci občas mluví po valašsku a zpívají si, že jako "správní krysí ogaři máme vousy na tváři" - porozumí tamnímu nářečí děti z Čech? "Možná ho nechápou, ale naučí se, však těch výrazů tam není moc - pro mě naopak málo," tvrdí proslulý valašský král, který v současné době na Zlínsku natáčí seriál z dostihového prostředí Znamení koně.
Třetí řadu Krysáků prý nevymýšlí, nechává to na autorech - ale stačí naťuknout, a hned začne nápady rozvíjet. Že by se Krysáci vydali do hospody, to asi v dětském pořadu nepůjde?
"Bohužel - i když: ono by to prošlo, kdyby ta hospoda byla opuštěná. A odtud by se vydali kanalizací do Prahy za Edou: do svatého Víta, do jazzové Reduty, do Chuchle na koníčky a hlavně do metra. Víte co, napíšeme to spolu," žertuje Polívka.
