Rovněž svůj nejnovější právní souboj Roman Polanski prohrál. Doživotní uprchlík před spravedlností se loni pokusil znovu získat své zrušené členství v americké Akademii filmového umění a věd, podepřené Oscarem za Pianistu a čtyřmi oscarovými nominacemi za tituly Tess, Čínská čtvrť, Rosemary má děťátko a Nůž ve vodě.
V žalobě tvrdil, že byl vyškrtnut bez předchozího varování a řádného procesu, nicméně neuspěl. Soud v Los Angeles nyní rozhodl, že profesní organizace měla právo vyloučit ze svých řad režiséra, jenž byl odsouzen za sexuální zneužití dítěte. A to přesto, že mu členství zrušila teprve před dvěma lety.
Jen pro osvěžení paměti, Polanski byl zatčen a obviněn ze znásilnění třináctileté dívky v roce 1977. Poté, co strávil ve vazbě 42 dní a přiznal vinu, uprchl před vynesením rozsudku do své rodné Paříže, kde přišel na svět v roce 1933, než jeho židovští rodiče tři roky poté přesídlili do polského Krakova.
Francie odmítla stíhaného režiséra vydat do Spojených států a přidělila mu vlastní občanství, ve Francii se odehrál nechvalně proslulý proces s důstojníkem Alfredem Dreyfusem obviněným neprávem z velezrady – a právě Dreyfusova aféra zase nesla silné znaky antisemitismu, jehož důsledky pocítila také rodina Polanského během války, v koncentračním táboře.
To všechno jsou spojnice, které filmaře vedly k tomu, že projekt plánovaný původně v anglické verzi natočil nakonec v pařížském exilu, francouzsky a s tamními herci včetně vlastní manželky Emmanuelle Seignerové (jeho předešlá žena, americká herečka Sharon Tate, byla roku 1969 zavražděna Mansonovým gangem).
Napohled je Polanského zaujetí dobovou látkou čistě neosobní a její ztvárnění popravdě dost nezáživně popisné. Snímek Žaluji!, jehož název odkazuje k titulku slavného článku, jejž na Dreyfusovu podporu napsal Émile Zola, vyšel z knihy britského spisovatele Roberta Harrise a více než odsouzeného si všímá jeho armádního kolegy Picquarta, který se manipulaci s důkazy vzepřel, objevil pravého viníka a trval na Dreyfusově veřejném osvobození. Potud fakta.
Nicméně v jednom z rozhovorů, které Polanski poskytl v rámci propagace před francouzskou premiérou filmu Žaluji!, se přiznal k daleko osobnějším motivacím. „Vidím souvislost kauzy Dreyfus se svými vlastními zkušenostmi oběti chybného soudního systému. Jsem obeznámen s mnoha funkcemi aparátu pronásledování, který film zobrazuje, a nepopírám, že mě to jasně inspirovalo,“ prohlásil režisér.
Jeho výroky vyvolaly řadu polemik, ale hlavně právě v době, kdy snímek Žaluji! vstupoval do kin a vrcholila nová vlna hnutí #MeToo ve francouzské kinematografii, přiměly bývalou herečku Valentine Monnierovou, aby Polanského obvinila, že ji v roce 1975 bil a znásilňoval.
Ač režisér její nařčení popřel, naplánovaná propagace snímku se rázem rozpadla pod rukama. Představitel hlavní role Jean Dujardin musel zrušit televizní rozhovor v hlavním vysílacím čase, již natočené vystoupení Louise Garrela, který ztvárnil Dreyfuse, se zase zveřejnilo bez zvuku.
Aféra dokonce zasáhla francouzskou vládu. Ministryně Marlene Schiappa prohlásila, že na film nepůjde, a její kolega Franck Riester stojící v čele resortu kultury uvedl, že je třeba vzít v úvahu minulé Polanského kroky. „Dílo, ať je jakkoli skvělé, neomlouvá možné chyby autora. Talent není polehčující okolnost, genialita nezaručuje beztrestnost,“ řekl. Naopak premiér Edouard Philippe oponoval, že se na film půjde podívat i se svými dětmi, protože se dotýká důležité události ve francouzské historii.
Případ Dreyfus, třebaže oklikou přes Polanského, tedy otřásl společenskou elitou země znovu. Podobně jako 13. ledna 1898, kdy Émile Zola otiskl v literárních novinách L’Aurore otevřený dopis francouzskému prezidentovi Félixi Fauremu, ve kterém kromě apelu na propuštění Dreyfuse jmenoval konkrétní osoby, jež se na zakrývání pravdy podílely.
Kapitán židovského původu Alfred Dreyfus byl za domnělou zradu francouzských tajných služeb ve prospěch německého císařství uvězněn v roce 1894, odsouzen na doživotí v káznici na Ďábelských ostrovech ve Francouzské Guyaně a degradován. Teprve po letech se dočkal omilostnění, a když byl usvědčen skutečný špion v řadách armády, směl se do ní vrátit.
Podobnou satisfakci však Polanski čekat nemůže. Nešel ani na letošní udílení výročních cen César, ač mu tam za snímek Žaluji! připadly dvě trofeje, za režii a spolupráci na scénáři. Ohlásil předem, že slavnost raději vynechá, aby se nevystavoval „lynčování“, přesto se před dějištěm ceremoniálu sešel dav protestujících.
A že se k profesi v současné atmosféře již sotva vrátí, potvrzuje tažení hvězdných hereček včetně Kate Winsletové, která vyhlásila: „Zpětně lituji, že jsem pracovala s takovými lidmi, jako je Roman Polanski nebo Woody Allen. Co jsem to sakra dělala?“ Co by; kariéru.
