V krakovském divadle Teatr Ludowy, postaveném ve čtvrti stalinské architektury Nova Huta, visely před dvěma týdny ve foyer vedle sebe tři plakáty. Jeden upomínal na starší inscenaci Petra Zelenky Příběhy obyčejného šílenství, další zval na čerstvě zařazeného Shakespearova Kupce benátského v režii Tomáše Svobody, třetí lákal na koncert Jožina z bažin čili Banjo bandu Ivana Mládka. Češi jsou totiž v Polsku v kurzu.
"Když jsem dělal rozhovor do krakovských novin, tak se mě ptali, jestli cítím jistou čechomanii, která teď v Polsku letí. Není to jenom Mládek. Poláci se zbavili politických postojů, které jim vtloukali do hlavy bratři Kaczynští, a rozhlížejí se po Evropě. Čechy si generace současných třicátníků pamatuje přes krtečka, Gotta a Vondráčkovou. A jsou doma," říká režisér Tomáš Svoboda, který v Krakově připravil již druhou inscenaci. A po úspěšné premiéře Kupce benátského dostal nabídku do Poznaně, kde by měl dokonce režírovat současnou českou hru mladého dramatika Petra Kolečka Britney goes to heaven.
V povědomí polské veřejnosti jsou již léta jména Milan Kundera, Bohumil Hrabal nebo Václav Havel. Teprve v posledních letech však Poláky více zajímá české divadlo, respektive čeští tvůrci a režiséři. Svoboda není jediný - v Polsku se chystá režírovat duo SKUTR, zájem je o hru Akvabely dramatika a režiséra Davida Drábka.
Zelenkův generační manifest
Zavedenou značkou je Petr Zelenka, jenž je momentálně v Polsku nejhranějším českým dramatikem. Jeho Příběhy obyčejného šílenství tu měly premiéru v roce 2003. Od té doby hra oběhla města od Varšavy přes Gdaňsk, Poznaň, Lodž či Lublin po Jelení horu a Krakov - celkem šestnáct premiér! Prestižní varšavský Teatr Wspólczesny nastudoval loni Teremina, pro vratislavské divadlo dramatik a filmař připravil svou komedii Rozklad jazdy - Jízdní řád, která se u nás hraje pod titulem Herci.
Zelenkova kariéra dramatika v Polsku zatím vyvrcholila spoluprací se slavnou krakovskou scénou, Narodowym Starym Teatrem. Divadlo Zelenku vybídlo, aby pro ně napsal a zrežíroval svůj text. Tak vzniklo Očištění, hra o zločinu a trestu na půdorysu televizní show, která u nás dosud uvedena nebyla - krakovské divadlo má prozatím exkluzivní práva.
"Nabídka z Krakova přišla právě poté, co jejich tehdejší dramaturg viděl na divadelním festivalu Jízdní řád. Původně jsem měl být součástí tvůrčí dílny spolu s režiséry z Německa a z Francie. Nakonec se z toho vyklubalo něco velice podobného tomu, jak to pro mne funguje v Dejvickém divadle. Napsat tedy cokoliv - absolutní svoboda, absolutní důvěra, volnost při obsazování rolí, ale na druhé straně veliká očekávání," vysvětluje Zelenka.
Podle kritika Romana Pawlowského z deníku Gazeta Wyborcza Poláky baví především Zelenkův humor, který vychází z haškovské, hrabalovské i menzelovské tradice: "Jeho filmy i divadelní hry mluví o osamění a krizi, kterou vyjadřují jazykem tragikomedie, jež mírní lidská dramata. Českost Zelenky se přenáší i do univerzální zkušenosti: pro mnoho dvacetiletých a třicetiletých se jeho tvorba stala generačním manifestem. Protože Zelenka se nejvíce dotýká potřeby mladých lidí žít ve vztahu. Jeho hrdinové nepřestávají hledat partnera a jejich zoufalství hraničí až se šílenstvím."
Kudy vede cesta do Polska
"Poláci mají rčení: To je pro mě český film. Cosi jako u nás španělská vesnice. Ale mají rádi český humor, který je podle nich ,takovej ujetej‘. Proto se můžou zbláznit smíchy u Akumulátoru I nebo u Knoflíkářů. A proto českou hrou, kterou hraje snad každé polské divadlo, jsou právě Zelenkovy Příběhy obyčejného šílenství," nabízí další vysvětlení Tomáš Svoboda.
Fakt, že zájem o české divadelníky v Polsku stoupá, však neznamená automatické zahrnování tvůrců nabídkami. O úspěch se musí zasloužit každý sám. Princip sněhové koule, kdy sukces jednoho autora či režiséra na sebe nabaluje zájem o ostatní umělce, nefunguje.
Výhodou je znalost jazyka - Svoboda mluví polsky, naučil se to i Zelenka. "Vždycky jde o velmi konkrétní nabídky. Ale to je u nás stejné. Když se něco povede třeba Andrzeji Cielinskému v Ostravě, nezačneme taky houfně zvát Poláky, aby u nás režírovali hry Witolda Gombrowicze," dodává Svoboda.
