Pokud sál netančí, je to neúspěch

pondělí 10. června 2002
1

Britští Jamiroquai, kteří protlačili do hitparád svižný odlehčený pop, výrazně okořeněný funkem a jazzem, vystoupí v úterý 11. června v pražské Paegas Areně. Jamiroquai se vynořili v roce 1992 z britské klubové scény a následně debutovali albem Emergency on Planet Earth. Jejich obliba rostla a frontman Jay Kay se stal jednou z nejsledovanějších britských celebrit.

Do Prahy přijíždějí Jamiroquai v rámci turné k pátému albu A Funk Odyssey, v jehož průběhu kapelu opustil zakládající člen, klávesista Toby Smith. O tom, co návštěvníky pražského koncertu čeká, hovoří kytarista Rob Harris.

Ještě jste v České republice nehráli, takže drtivá většina návštěvníků koncertu bude Jamiroquai znát jen z cédéček a videoklipů. Čím je může koncert překvapit?
Těžko říct. Doufám, že se budou dobře bavit. Že je naše muzika strhne k tanci a třeba i ke zpěvu. Pokud celý sál netančí, bereme to jako neúspěšné vystoupení.

Jak se vám daří převádět zvukově bohaté studiové nahrávky do živé podoby?
V několika skladbách sice používáme computery, abychom zvuk oživili, ale jinak s sebou vozíme dostatečně velkou kapelu, která dokáže vytvořit autentický sound. Na pódiu je nás celkem deset a víceméně všechno hrajeme naživo.

Funk, který je podstatnou složkou vaší hudby, je prý vždycky lepší na živo než studiově, souhlasíte?
To záleží na písničce a na pocitu, jaký z ní kapela má, a ten se může den ode dne měnit. Pokud jde o Jamiroquai, jsme si jisti, že dokážeme vytvořit každý večer něco jedinečného. Každá jednotlivá interpretace dané písničky je jiná, hodně improvizujeme, ani kapela sama neví, co se v příštím okamžiku stane. Jdeme prostě tam, kam nás to zavane. Tak se udržuje svěží vítr a to je dobře. Ve svých předchozích působištích jsem zažil, že jsme hráli pořád totéž, a časem jsem si připadal jako robot. Proto mi teď maximálně vyhovuje, že musím zůstat bdělý a připravený, protože změny přicházejí znenadání a je třeba na ně okamžitě reagovat.

A funk odyssey Jamiroquai
1	Feel so good
2	Little L
3	You give me something
4	Corner of the earth
5	Love foolosophy
6	Stop don´t panic
7	Black crow
8	Main vein
9	Twenty zero one
10	Picture of my life

Jamiroquai jsou známi skvělými videoklipy. Nakolik jsou podle vás důležité pro kapelu, pro její hudbu a pro image?
Každý se dnes dívá na televizi a bohužel čím dál méně lidí poslouchá rádio a čte časopisy. Pomocí videoklipu tedy dostanete hudbu k širšímu publiku. Dnes může díky dobrému videu uspět i průměrná písnička. To se mi nelíbí. Naopak, když videoklip není tak dobrý, lidé se třeba nedozvědí o výtečné skladbě - a to je ještě horší. Pro Jamiroquai naštěstí neplatí ani jedno. Snažíme se, aby obraz dodal skladbě další dimenzi.

Jak se na kapele projevilo, když jste se k ní před dvěma lety připojil?
Když jsem začínal, nečekal jsem, že se budu podílet na skládání - myslel jsem, že budu prostě hrát. Ale Jay a já jsme spolu napsali několik písniček - a to bylo asi ještě větší překvapení pro mě než pro něj. Skládám jinak než ostatní, moje písničky mají odlišnou strukturu, což může být pro kapelu i pro mě jen dobře. Cítím se šťastný. I kdyby o mě stáli třeba sami Rolling Stones, řekl bych jim: Máte smůlu! Už jsem v té nejlepší kapele, v jaké si vůbec můžu přát být.