Poklona Ypsilonky mušketýrům

10. ledna 2001 10:45

Tři mušketýři patří ke knihám, jejichž ohmatané svazky se předávají z generace na generaci. Napínavá dobrodružství nerozlučného kvarteta se znovu a znovu vracejí na filmové plátno i na divadelní scény, ačkoliv jen málokoho z diváků mohou jejich příběhy ještě něčím překvapit. Všichni přece dobře znají, jak skončilo D'Artagnanovo první setkání s Athosem, Porthosem a Aramisem, jak to bylo s královninými šperky či jak dopadla zrádná Mylady.

S Dumasovým románem je to ovšem podobné jako u pohádek - skvělý vypravěč dokáže prodat posté i Červenou karkulku. Nejnověji kouzlu legendárních šermířů propadlo pražské Studio Ypsilon, které svou dramatizaci uvedlo pod názvem Tři mušketýři jdou aneb Přicházejí báječní páni.

Výchozím bodem adaptace, kterou připravili Jaroslav Etlík s Janem Schmidem, je rozmíška mušketýrů kvůli knize D' Artagnanových pamětí, s níž ovšem on sám neměl nic společného. Od dohadů, jak že to tenkrát doopravdy bylo, a od přehrávání dávných situací se začne příběh odvíjet. Nic zásadního se tady nepřepisovalo ani nedoplňovalo - s výjimkou postavy kladné intrikánky paní de Chevreuse v podání Lenky Termerové, která stojí na královnině straně; ale i ona má svůj předobraz přímo v Dumasově textu. Kdo by nicméně čekal, že komentující nadhled úvodu ovlivní průběh představení či jeho konec, bude zklamán. Inscenace ve Schmidově režii chronologicky postupuje po sérii dobrodružství - při jejich líčení zachovává vůči látce respekt obdivu až klukovského, zároveň si do nich občas s gustem rýpne s ypsilonkovskou hravostí.

Tři mušketýři jdou aneb Přicházejí báječní páni

Alexandre Dumas, Jan Schmid, Jaroslav Etlík

Studio Ypsilon

Režie: Jan Schmid

Výprava: Miroslav Melena

Hudba: Jan Jiráň

Texty: písní Jana Synková

Dramaturgie: Jaroslav Etlík

Premiéra: 17. prosince 2000

Seriózně-romantická rovina má zázemí především v bohatých kostýmních kreacích, mezi nimiž nemohou chybět zdobné klobouky mušketýrů a výpravné róby dam. Hudba Jana Jiráně pak doprovází nejen písničky, které glosují děj či dokreslují charaktery postav, ale zní i jako podkres řady scén. Postupně tak přerůstá až do stylu muziky filmové, když zároveň umocňuje atmosféru a vypichuje emoce.

Sami protagonisté Tří mušketýrů v Ypsilonce dostali v inscenačním pojetí na ztvárnění svých postav tak osmdesát procent romantiky a dvacet procent humoru. Martin Dejdar v roli D'Artagnana jako by vystoupil ze stránek Dumasovy knihy a kvarteto hrdinů přesně doplňují i Pavel Nový jako Athos, Roman Mrázik coby Porthos a Petr Vacek v roli poněkud prostořekého Aramise. Kardinál Richelieu Miroslava Vladyky a kapitán mušketýrů de Tréville Jana Jiráně předvádějí půvabné mocenské duely kolem královsky důstojného páru Jany Sovákové a Daniela Švába. Od dvorské elegance a vznešenosti tady ovšem není nikdy daleko k žertovnému vybočení. De Tréville a kardinál se kupříkladu utkají v šermířském souboji vedeném pouze prsty. Aramis zase radí příteli, jenž jde k Mylady: "D'Artagnane, jednou za všechny." A kapitán mušketýrů má starost o natažená třísla, pročež s D'Artagnanem probírá vhodné cviky na břišní svaly.

Aktuální program Studia Ypsilon najdete ZDE.

Schmidovi však příliš nevyšlo doplnění souboru o studenty, kteří jinak hrají ve Studiu Studia Ypsilon. Ti nemají ještě vypěstovanou ypsilonkovskou schopnost vytvářet bleskově drobné, leč typově nepřehlédnutelné figury. Hla vním hrdinům tak občas chybějí výraznější spoluhráči nebo protihráči.

Inscenace Ypsilonky Tři mušketýři jdou nenabízí žádnou převratnou interpretaci starého dobrého tématu, ani se ho nepokouší obracet naruby. Není ničím více, ale ani ničím méně než poklonou, kterou vysekli velcí hráči velkým šermířům.