Výstava v Císařské konírně Pražského hradu vypovídá o době stejně složité, jako je sám název expozice: Rozhovor se smrtí, Unikáty Svatovítského pokladu, Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic - básník jagellonské doby.
Prostřednictvím osudů tohoto humanisty a literáta přibližuje kulturu českých zemí v období vlády Jagellonců, tedy konce 15. a počátku 16. století. Neklidná situace v zemi dlouho zaměstnávané náboženskou válkou se tehdy pozvolna stabilizuje a začíná být více nakloněna rozsáhlejším uměleckým podnikům.
Téměř k dokonalosti dovedený gotický sloh se mísí s novým názorem renesance. Právě období takovéto výrazné slohové a myšlenkové změny dávají podmínky ke vzniku nesmírně zajímavého a osobitého umění.
Na pomezí gotiky a renesance
Osou výstavy je život a literární dílo Bohuslava Hasištejnského, který nebyl "pouze" plodným autorem, ale i majitelem pozoruhodné knihovny, čítající více než 620 svazků. Kniha a text obecně tak logicky tvoří podstatnou část exponátů. Dobové tisky, rukopisy a verše především zpřítomňují myšlenkový proud humanismu, který vzkvétal na dvoře krále Vladislava Jagellonského.
Vedle toho samozřejmě vypovídají o výtvarné kultuře na pomezí gotiky a renesance. Vyzdvihnout je třeba především vzácný exemplář známých Deseti knih o architektuře, jehož výzdobu provedl jeden z iluminátorů Lorenza Medicejského a graduál z kláštera v Louce. Atmosféru doby dokresluje také řada příkladů z oblasti malířství, sochařství, architektury a užitého umění.
Výjimečnou skupinu v rámci pestré sbírky dobových reálií tvoří předměty ze Svatovítského pokladu. Jde především o tři ostatkové busty českých zemských patronů - sv. Václava, sv. Vojtěcha a sv. Víta - které pocházejí z konce 15. století.
Fiktivní podobizny světců, kvalitní jak po řemeslné, tak po technické stránce, daroval svatovítské kapitule sám král Vladislav II. O málo starší je relikviář sv. Václava, zpodobňující vztyčené předloktí, a kolowratský plenář, osobité dílo zlatníka Martina.
Stěžejním podnikem Vladislavovy doby je nepochybně rekonstrukce po léta opuštěného a notně zchátralého Pražského hradu, kam král přesunul svou rezidenci po nepokojném roce 1483, který prožil v nedostatečně opevněném králově dvoře na Starém Městě.
Architektem přestavby starého panovnického sídla je Benedikt Ried. Jeho mistrovství dává nově vzniklému královskému paláci nezaměnitelnou podobu, kombinující progresivní prvky renesance s vyspělými formami pozdní gotiky. Naprostým unikátem je především Vladislavský sál s jednou z nejrozsáhlejších a nejpůsobivějších kleneb celé Evropy.
Roztříštěná, ale uspokojivá
Nepovšimnuta mezi vším leskem Svatovítského pokladu by mohla zůstat drobná grafika, přestože je jedním z nejzajímavějších exponátů výstavy. Zobrazuje venkovskou krajinu s tureckými dělostřelci v popředí a jejím autorem není nikdo jiný než Albrecht Dürer.
Stejně jako Riedův palác, těží i Krajina s velkým dělem svou nezaměnitelnou osobitost z bizarního spojení zralé gotické imaginace a nastupující renesanční racionality. K osobě Bohuslava Hasištejnského však mají blíže obrazy s tématem zemských patronů. Jejich kult, který výrazně rozvinul už Karel IV., hrál i v pohusitské době nesmírně významnou politickou i náboženskou úlohu.
V nejmonumentálnější podobě je na výstavě reprezentován deskou z Vejprnic. Výstava je opravdu pestrou přehlídkou umění jagellonské doby. Nicméně v celkovém účinku je poněkud roztříštěná, jak ukazuje už její název.
Tuto roztříštěnost spojuje linie životního příběhu Bohuslava Hasištejnského, byť s sebou nese poměrně velkou textovou zátěž. Vzhledem k intimnějšímu charakteru vystavených děl a větší náročnosti výstava nezaujme každého, ale své publikum má rozhodně čím uspokojit.
Rozhovor se smrtí: unikáty Svatovítského pokladu
Císařská konírna Pražského hradu, kurátorka Ivana Kyzourová. Výstava trvá do 1. července – v průběhu dubna však budou nejcennější exponáty kvůli své citlivosti obměněny. Plné vstupné 120, snížené 60, rodinné 180 korun, www.hrad.cz
Hodnocení MF DNES: 60%
