Tudíž druhá řada Pojišťovny štěstí, která už se píše, má volnou cestu k jakýmkoliv dalším kotrmelcům - nemusí začít rovnou na radnici a po třináct večerů jen budovat nové hnízdečko.
Navíc polidštěný kapr, jenž tiše skonal v ústraní milostných Vánoc, tu zajíkavou uslzenost shodil příjemným humorem. To je na seriál výkon.
Na seriál! Opakujme si to, na seriál určený pro hlavní vysílací čas a masové publikum. Je totiž nejvyšší čas udělat si pořádek v žánrech. Pohrdat Pojišťovnou štěstí se dá lehce, poměřuje-li se díly Ingmara Bergmana, ale stejně snadno lze před ní smeknout, srovná-li se s telenovelou. Mezi svými, v klanu novodobých českých seriálů podobného ražení, má slušné postavení.
Rodinná pouta poráží řemeslem, a ač to zní kacířsky, vedle bezbřehých meditací o koních a lidech v závěru Nemocnice na kraji města po dvaceti letech se i letenka do Ameriky darovaná uklízečce jeví jako lidsky přirozenější, neřkuli vtipnější vyústění celé ságy.
Autorského humoru, který udržoval jímavost ve snesitelných mezích, sice mohlo být více, i režii by slušela modernější nadsázka, na druhou stranu zprvu slabší herci postupně dohnali elitu, protože text jim nabízel skoky, zkraty a hlavně zdravou nejednoznačnost.
Nakonec to měla nejtěžší hrdinka Antalové jako ryze kladná, ba jediná svatá mezi chybujícími smrtelníky, která navíc půl seriálu prostála trpně u žehlicího prkna. Zato Etzler a Igor Bareš si svou pozdní šanci plně zasloužili a zlatý tým Bohdalová - Jirásková - Nárožný tu dostal rozhodně patřičnější místo než coby vypravěči veselých historek v estrádách.
Jistěže by šlo vytasit z jednoho rukávu dávné domácí eso typu Byl jednou jeden dům, z druhého zámořskou současnost jako Andělé v Americe, jež brzy uvede HBO, a doložit jimi plačtivě, že přece i seriál může zosobňovat umění s velkým U. To je pravda. Ale umění bez velkých písmen zase znamená naplnit přesně zadání. Ostatně na většině psacích stolů světa leží na úplném počátku hrubý nárys typu: On ji miluje, Ona má jiného či naopak. Z něj se dá udělat Esmeralda i Anna Karenina.
Dobrý autor ví, co z něj stvořit chce, a přesně to stvoří. Špatný by z Esmeraldy smolil poklad písemnictví a z Anny Kareniny telenovelu. Úspěch Pojišťovny štěstí tkví právě v tom, že si jej šikovně pojistila předem: uměla si svůj žánr vybrat a beze studu dodržet.