Obřad zahájila čestná stráž u hercovy rakve, pocta s květinovými dary a tóny houslí. Poté následovalo shrnutí Labudovy kariéry. „Věděli jsme, že ho trápí zdraví, přesto nás jeho odchod zaskočil a zarmoutil. Největší odměnou mu byl vždy smích,“ zaznělo v připomínce jeho hereckých i občanských zásluh.
„Dovolte, abych o Mariánovi prozradil něco z našeho více než padesátiletého přátelství,“ uvedl herec Martin Huba. Hovořil pak nejen o daru od Boha, ale také o Labudově plachosti, kterou přebíjel svou urputností, a připojil několik společných zážitků z divadelního zákulisí.
Osobní historky přidal také Milan Kňažko. „Znali jsme se tak dlouho, že už jsme ani nepotřebovali mnoho slov. A jediným vítězem našich soubojů byl pokaždé svobodný smích,“ líčil Kňažko. „Jsem šťastná, že jsem tě poznala, děkuji ti,“ vzkázala poté Labudovi jeho kolegyně Emilia Vášáryová.
Labuda známý i z českých snímků Vesničko má středisková, Lotrando a Zubejda či Buldoci a třešně byl členem činoherního souboru první slovenské scény jednatřicet let. Smuteční obřad tedy obsáhl i ukázky z divadelních představení Macbeth, Svatba či Višňový sad; mnohé z nich hosty rozesmály.
Na poslední rozloučení přijel maďarský herec János Bán, představitel Otíka z Vesničky mé střediskové, jejíž ukázka se v sále promítala - podobně jako ze Záhrady oceněné Českým lvem i za Labudův výkon.
Jeden z projevů měl Bolek Polívka, jenž s Labudou točil Anděla Páně 2. Polívka pobavil výrokem, že po Labudově vzoru chtěl být také tak malý a tlustý, nikdy se mu to však prý nepovedlo.
Posledního rozloučení, kde na Labudovo přání zazněla jeho milovaná píseň Tichá voda do Dunajka padala, se zúčastnili též lidé z hercovy rodné obce Hontianske Nemce. „V srdci máme jedno nejsilnější pouto, své rodiště. Byl to kamarád, který se s radostí vracel, v dětství obyčejný kluk, který se honil s kamarády a pomáhal rodičům na zahradě,“ vzpomínal starosta obce.
V sále byli také Juraj Nvota, Milan Lasica či Martin Šulík. Na konci obřadu, který trval více než půldruhé hodiny, zazněl ze záznamu ještě jednou Labudův hlas a všichni přítomní povstali k poslednímu potlesku herci, jehož dráha zahrnula na dvě stě rolí jenom před kamerou a který se vždy považoval za Čechoslováka. Mluvil o tom ještě pár dní před smrtí v pořadu k výročí rozpadu federace, který točil pro ČT s Magdou Vášáryovou v brněnské vile Tugendhat.
