Proč se královna Gertruda zamilovala do bratra svého muže? A co dělal Hamlet patnáct let na studiích ve Wittenberku? Co byl vlastně zač šašek Yorick, tak obdivovaný Hamletem? Ke všem těmto otázkám nabízí hra vlastní klíč.
Jsem tak šťastná...
Všechno začal román amerického spisovatele Johna Updika Gertruda a Claudius, který lze s nadsázkou nazvat pilotním dílem k Shakespearově dramatu - končí přesně tam, kde Shakespeare začíná. Navíc se na události nedívá očima Hamleta, ale v centru se ocitá cizoložná královna a její milenec. Jejich konání však stěží může někdo tvrdě odsoudit.
Updikův román dráždil jak spisovatele Jiřího Stránského, tak režiséra Jakuba Špalka - oba přemítali o hře na podobné téma. V jednu chvíli se jejich záměr protnul a text Claudius a Gertruda napsali spolu. Také oni začínají událostmi před vraždou krále Hamleta staršího a končí korunovací Claudia a jeho svatbou s Gertrudou. Ta na konci hry pronáší slova: "Bude se nám krásně žít, Claudie, miláčku. Jsem tak šťastná, tak šťastná..."
"Myslím, že jeden bez druhého bychom hru nikdy takto nenapsali. Přestože jsme oba tvrdohlaví, neměli jsme žádné střety. Rychle jsme se naučili pravidlo, že lepší bere a jeho řešení se použije," říká Jakub Špalek, který hru rovněž režíruje. Oba také dodržovali zákaz "zcela originálních nápadů". "Pochopitelně že to člověka svádí ozvláštňovat něčím nečekaným, ale ten příběh to nepotřebuje. Situace jsou emocemi
přímo nabité, stačí je jen domyslet," popisuje Špalek.
Claudius a Gertruda je součástí projektu Elsinor - tři příběhy a jen v jednom je dánský princ hlavní postava. Kašpar je bude nabízet zvlášť i v jednom balíčku, není vyloučeno ani uvedení v jeden den nebo několik večerů těsně za sebou. Jako první Kašpar nastudoval již před časem Shakespearova Hamleta, kterého Špalek doporučuje zhlédnout z celého cyklu nejdříve - se znalostí trpkého konce totiž divák spíše prožije počáteční, ještě nevědomou tragiku osudu Claudia a Gertrudy.
Druhým nebo třetím dílem pak může být hra Toma Stopparda Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi, kterou divadlo nasadilo před rokem. Britský dramatik v ní učinil hrdiny dva Hamletovy spolužáky, princem lstivě poslané na smrt místo sebe. Oběma mladíkům, kterým Shakespeare věnoval jen pár vět, ovšem ani u Stopparda nezbývá než s nemalou dávkou absurdity trpce přihlížet vlastní cestě do záhuby.
Dvojí Hamlet
Jakub Špalek potvrzuje, že hamletovská trilogie nevznikla náhodou, ale jde o pěstěný záměr. S "trojákem" z elsinorských zdí počítal od začátku, proto ani Hamlet není tak zcela klasickým Hamletem, ale kombinuje dvě známé verze. Tou druhou je tzv. Malý Hamlet, kterého pro české divadlo objevil teatrolog a překladatel Milan Lukeš. Jde patrně o pirátskou verzi, která je kratší a mnohé situace řeší odlišně.
Celý elsinorský cyklus se odehrává ve stejné výpravě a herci ve svých postavách procházejí do dalších her. "Je ideální psát, když máte představitele svých postav před očima. Vzali jsme tak do hry například vozík Honzy Potměšila, hrajícího krále Claudia," popisuje Špalek. Fakt, že herci vidí své postavy a jejich motivace z nejrůznějších úhlů, například obohatil jejich hru v nejstarší inscenaci, Hamletovi.
"Po premiéře Claudia a Gertrudy jistě budu chtít já i herci změnit něco v Hamletovi, už teď se hraná představení mění před očima - jak si přesněji uvědomujeme další detaily," dodává režisér. A proč zrovna hamletovské téma tak vzrušuje další tvůrce, proč nikdo nepíše nové verze například Macbetha nebo Othella? Jakub Špalek soudí, že Hamlet je prostě odlišný.
"Je nedořečený, jako byste se dívali přes zamlžené sklo. Proto Hamlet přitahuje nejen divadelníky, ale i diváky. Ostatně Updike ani my jsme si nic převratného nevymysleli, základní historie kralevice dánského je od začátku do konce popsána v kronice Saxa Grammatica. Shakespeare ji znal, a přesto začal příběh vyprávět od prostředka. Proč? To nikdy nepřestane vzrušovat. Hamlet tak vždycky, ať to tvůrci zamýšlejí, nebo ne, podléhá větší interpretaci než jiné hry. Hamlet je vždycky extrémní výpověď," vysvětluje Jakub Špalek.
