Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pohled Josefa Kalvody na vznik Československa je prost veškerých iluzí

aktualizováno 
- Monografii Genese Československa amerického historika a publicisty českého původu Josefa Kalvody lze bezesporu označit za jednu z nejobsažnějších syntéz na dané téma. Najdeme v ní vše podstatné o tom, co předcházelo a bezprostředně následovalo po 28. říjnu 1918, vše, co lze označit za genezi Československa. Časově je ohraničena počátkem první světové války a návratem posledního transportu legionářů z Ruska na podzim 1920.
Přehledně strukturovaný text překvapí lehkostí a dramatičností. Autor prokazuje neobyčejnou erudici a nadhled: nepatří k táboru nekritických obdivovatelů Masaryka a Beneše; svou knihu píše takřka z "druhého břehu". Čtenář se nejprve v biografických črtách seznámí s vůdčími českými politiky, které - ať v emigraci či doma - spojovala společná myšlenka po obnovení samostatného státu. Poté je vtažen do složitého procesu zákulisních jednání, jež krůček po krůčku připravovala půdu pro nastolení otázky sebeurčení národů. Kalvoda však nedovoluje, aby se čtenář v textu, byť nabitém informacemi, ztratil. Prolíná se tu sice několik tematických rovin, ale nikdy se nesmotají v chumel. Práce je vybavena řadou fotografií, obsažným rejstříkem, rozšířeným u významných osobností o základní data, seznamem pramenů a literatury i poznámkovým aparátem.
Kalvodova monografie mnohé demytizuje. Hned s prvními kapitolami padnou iluze o jednotě odboje. Pro mnohé bude překvapujícím zjištěním, že legie vyrostly na Benešův podnět, Masarykovi - zastával stanovisko vřazení českých a slovenských vojáků do stávajících struktur Dohody - vlastně za zády. Jsou zde ovšem nastoleny i otázky daleko palčivější, například Masarykova a především Benešova spolupráce se spojeneckými tajnými službami a s tím spojená finanční problematika. Nové světlo padá také na agilní, leč dlouhodobě marnou snahu Masarykovy skupiny, jejíž požadavky představitelé Dohody dlouhodobě ignorovali. Z defenzivy pak česká otázka vystoupila až v souvislosti s tzv. Sixtovou aférou, v dubnu 1918, kdy byli spojenci přinuceni přestat v rozlišování mezi Německem a Rakousko-Uherskem. Automaticky se tak naskýtá otázka, zda je skutečně relevantní vinit Čechy z likvidace habsburského soustátí.
Aby zvýraznil rozdíly mezi odbojem doma a za hranicemi, Kalvoda podotýká: "Nebýt revolučního činu z 28. října, připraveného a provedeného domácími politickými vůdci, Češi by možná vůbec nebyli na mírovou konferenci přizváni... Dosažení československé samostatnosti bylo výsledkem řady historických náhod, jež využili vůdcové odboje doma i v zahraničí." Tato úvaha plně koresponduje s mimořádně zajímavým právním spisem Ladislava Rašína Vznik a uznání Československého státu, jehož smyslem je zdůraznění jedinečnosti "mužů 28. října" a převratu jimi vedeného, bez ohledu na zahraniční akci.
V závěrečné kapitole, nazvané Reflexe rekapitulace a co bylo poté, se autor pokusil o jisté shrnutí, obsahující i kritiku budoucích prvních mužů státu - prezidenta a ministra zahraničí. Konstatuje, že "Masaryk s Benešem věděli o strukturální slabosti Rakousko-Uherska. Ale přesto se dopustili týchž chyb, když do nového státu včlenili tolik menšin. Vytvořili tak zmenšeninu Rakousko-Uherska s jeho národnostními problémy, ale bez hospodářských a vojenských předností zaniklé monarchie". V tomto názoru se Kalvoda ztotožňuje s Antonínem Klimkem, v jehož Boji o Hrad - chronologicky navazujícím na Genesi Československa - najdeme hned v úvodu konstatování, že Masaryk "hodlal budovat svůj stát na mylných základních kamenech". Kalvoda se navíc odvážil použít výrazu "kdyby", který - jak tvrdí četní historikové - nepatří do dějin. Překročil totiž základní časový horizont své sugestivně podané práce a v úvahách o možnostech existence samostatného Československa dospěl od pařížské mírové konference k Mnichovu a přes Teherán, Jaltu a Postupim k únoru 1948 a srpnu 1968. Naznačuje tak - ovšem bez ohledu na skutečný vývoj! - že ani v dlouhodobém výhledu padesáti let, které pro konstituování demokracie v republice požadoval Masaryk, nemusel být společný Československý stát životaschopný.

Josef Kalvoda: Genese Československa. Překlad Aleš Valenta. Panevropa, Praha 1998, 607 stran, náklad a cena neuvedeny.
Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Spisovatelka Leila Slimani
Sex tu ovládl peněženky, v Maroku se za něj ženy stydí, říká spisovatelka

Leila Slimani je spisovatelka francouzsko-marockého původu. V češtině jí letos vyšla kniha Něžná píseň. Chůva v ní zavraždí dvě malé děti.  celý článek

Spisovatel Michal Viewegh v pořadu Za scénou
Prodeje mých knih šly dramaticky dolů, řekl Viewegh v pořadu Za scénou

„Románu Melouch jsem prodal desetkrát nebo jedenáctkrát méně než Účastníků zájezdu. Prodeje šly dramaticky dolů,“ řekl Michal Viewegh v pořadu Za scénou. V...  celý článek

Velká část děje knihy V šedých tónech se odehrává v sovětském gulagu.
RECENZE: Když musí dítě sát krev. Zulejku otroctví nezlomí ani v pustině

Rok 1930. Třicetiletá Zulejka, již v patnácti provdali za mnohem staršího muže, čtyřikrát porodila, ani jedna z holčiček se nedožila měsíce. Když ji se...  celý článek

Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?
Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?

Tyhle maminky na eMimino.cz jsou na tom stejně.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.