Kurátoři Vladimír Birgus a Tomáš Pospěch, kteří soubor fotografií pro Galerii hlavního města Prahy připravili, se při jejich výběru řídili především silou výpovědi o naší komunistické minulosti.
Prostor tak dostaly i snímky neznámých nebo zapomenutých autorů. Vedle nich však visí i díla Jindřicha Štreita, jednoho z našich nejznámějších fotografů, které režim perzekvoval, Dany Kyndrové, známé především fotografickým zdokumentováním odchodu sovětských vojsk z našeho území, Pavla Diase či fotografie Pavla Koudelky ze srpna roku 1969.
Husák za plynovými maskami
Kurátoři objevili i zapomenuté autory, kteří dosud nevystavovali, výpovědní hodnota jejich snímků je i přesto nejenom dokumentární, ale i umělecká. "Výjimečné dílo vytvořil například Gustav Aulehla, donedávna téměř neznámý," připomíná kurátor Vladimír Birgus jednoho ze "zapadlých" fotografů.
Jeho syrově autentické snímky ze života v Krnově už od konce padesátých let zachycovaly absurdní prvky pompézních oslav hraničících s groteskností, ztrátu individuality lidí uprostřed prvomájových průvodů i rozpory mezi optimistickými agitačními hesly a totalitní skutečností. Do série momentek nazvaných Během okupace Aulehla vnesl každodenní pochybnosti i sílu okamžiku, v němž se tvořily dějiny a lámala se svoboda a nesvoboda.
Na výstavě Tenkrát na Východě je k vidění i jedna z nejznámějších fotografií Jindřicha Štreita ze série Jiříkov z roku 1981, která byla součástí neoficiální fotografické výstavy na tenisových kurtech v Praze o rok později.
A protože na ní Štreit zachytil nejenom muže zkoušející si plynovou masku, ale i portrét prezidenta Husáka na stěně za nimi, byl obviněn z hanobení republiky a dostal se do vazby. Zůstal bez fotoaparátů, bez negativů a bez pasu.
Takových příběhů – těch slavných, které se staly mementem socialistické minulosti, i těch neznámých – je na výstavě v domě U Kamenného zvonu mnoho. Každý návštěvník na výstavu s podobným přichází. Téma je navíc doširoka rozkročené – kromě zpravodajských snímků z fotobanky ČTK od dobových módních fotografií a reklam až po záběry tajně pořizované pracovníky Státní bezpečnosti při sledování disidentů.
Fotografie všedního dne
"Po únoru 1948 začala působit ostrá cenzura. Vyžadovalo se dogmatické uplatňování principů socialistického realismu, agitační funkce fotografie, ideologická angažovanost a optimistické ladění," vysvětluje Birgus kapitolu z nedávných dějin československé fotografie.
Podle něj však mnoho dobrých tvůrců vydrželo a nestali se autory poplatnými režimu. "Mnozí špičkoví fotografové, ale i amatéři se začali již počátkem padesátých let věnovat tématu všednosti, poezii všedního dne, která se stále výrazněji uplatňovala i ve filmu, literatuře a výtvarném umění," uzavřel kurátor.
Čtyřicet let nesvobody zachycených na fotografiích připomíná blížící se výročí sametové revoluce, v domě U Kamenného zvonu potrvá do začátku ledna.
