RECENZE: Podvolení ukazuje Evropu zkorumpovanou dychtivým islámem

Nový román francouzského spisovatele Michela Houellebecqa provokuje. A nejen tím, jak je skvěle napsaný, jak vysoký styl a básnivý jazyk nabízí, jak zdárně kloubí komické motivy s tragickými. Provokuje především svým obsahem, příběhem vyhaslého člověka, který se nechá zkorumpovat vírou – islámem.

Michel Houellebecq | foto: PR autora

Hrdinovi Houellebecqovy prózy je kolem pětačtyřiceti, jmenuje se François a stále hůř hledá důvody, proč zůstávat dál naživu. Je sice respektovaným univerzitním profesorem, odborníkem na literaturu devatenáctého století, ale to je tak všechno – žije samotářsky, smutně, nemá přátele, nemá ženu ani děti, se svými rodiči přerušil styky. A přitom by se měl mít skvěle, vždyť žije v nejlepším z možných světů, v Evropě jedenadvacátého století. Opájí se sice dobrým vínem a jídlem, holduje nezávaznému sexu se svými studentkami, jenže na duchu poněkud strádá. Má všechno i nic.

Pak přijde jednoho dne ostrý zlom: Ve Francii se dostane k moci Muslimská jednota. Žádným násilím, prostě úspěchem ve volbách. Svět se začne měnit před očima a hrdina Houellebecqovy prózy s ním. Protože v centru jeho odborného zájmu stojí Joris-Karl Huysmans, klasik francouzské dekadence, který konvertoval ke katolicismu, jde François nejprve v jeho stopách.

Jenže klášterní samota v něm probudí ještě hlubší skepsi. Začne tedy koketovat s posilujícím islámem. Respektive islám koketuje s ním. Vždyť nabízí mnohoženství, peníze, kariérní postup. A tak se François chytne stébla.

V jiných službách

Podvolení je příběhem o aktivitě a pasivitě, trpnosti a činnosti, přesycení a hladu. Na jedné straně paralyzovaná Evropa, spokojená s vlastním pádem, na straně druhé dychtivý a vychytralý islám, který ví, co vyčerpanému starému kontinentu nabídnout, aby získal nový elán do života. Ovšem už v jiných službách.

Houellebecqův hrdina vnímá ono titulní podvolení silně přes literaturu – nejen zmíněného dekadenta Huysmanse, ale i erotickou novelu Pauline Réageové Příběh O. V ní nejde o nic menšího než sexuální slast získanou z naprostého porobení, z dobrovolné ztráty osobnosti ve prospěch druhého.

Podvolení

90 %

autor: Michel Houellebecq

nakladatel: Odeon

překlad: Alan Beguivin

248 stran, 269 Kč

Michel Houellebecq napsal knihu, kde sice chybí výrazná dějová linka, ale o to víc se tu přemýšlí. Esejizovaná próza, jak je v tradici francouzské literatury dobrým zvykem. Hlavní hrdina je sice pasivní, ale občas naslouchá druhým – třeba mnohaletému zaměstnanci tajných služeb nebo nově instalovanému univerzitnímu rektorovi. Oba dobře vědí, zatímco François jen tuší, a co hůř – je mu to jedno.

Je vlastně cynik, mizantrop, vzdělanec, který zradil. Samozřejmě nejen sebe. U autora nic nového: pasivní, odevzdané jsou postavy snad ve všech jeho dosavadních knihách, Rozšířením bitevního pole počínaje přes vyloženě dystopickou Možnost ostrova po nynější titul.

Co si z Houellebecqovy skvěle napsané a tematicky aktuální fikce vzít do života? Jistě nejen mistrovsky rozvinutý smysl pro absurdní humor nebo výživné pornografické záběry. V první řadě fakt, že se podvoluje vždycky ten, kdo je slabý. Člověk bez zralé osobnosti, který nevidí za horizont své okamžité materiální spotřeby. Člověk bez vize, který nežije, ale přežívá. Pokud by si vzal každý čtenář Podvolení právě tohle za své, bylo by jistě líp – jemu i světu.