Teď prej chce být za světici, čistá jako padlý sníh, což se po těch letech v první linii sexuální revoluce dá pochopit. Ony i ty rtěnky a silonky něco stojí.
Nový materiál se rozhodla postavit na hře na piano, kterou podle vlastních slov dvakrát neovládá, ale zase může o to víc zapojit imaginaci. Klidně, proč ne. Ale jenom v případě, že poslech nebude připomínat fyzicky náročnou práci.
Problém není, že se PJ začala považovat za přínosnou umělkyni a rozhodla se vyrábět UMĚNÍ. Problém je, že si evidentně myslí, že umění, aby bylo opravdu hodnotné a přínosné, musí znít jako osina v zadku.
Jsou tam i lepší místa, třeba titulní věc, která zní jako šedesátková zpověď hipky, co brečí nad svojí láskou k LSD. Ale než bych je vyzobával nebo na ně nedej bože čekal. To radši půjdu vyplňovat přihlášku do klubu Receptáře prima nápadů.
PJ Harvey - WHITE CHALK
Universal
Nej skladby: White Chalk (dál jsem to nevydržel)
Hodnocení Filter: 40%
