Peter Greenaway

Peter Greenaway | foto: Profimedia.cz

Podle kontroverzního režiséra Greenawaye je klasická kinematografie mrtvá

  • 8
Britský režisér Peter Greenaway představil v Olomouci svou vizi budoucnosti filmu, ve které jsou už kinosály přežitkem a jíž vládnou YouTube a filmy umístěné na internetu.

Režisér Peter Greenaway ve čtvrtek a v pátek v Olomouci nezklamal. A dostál své pověsti nesnadno zařaditelného výtvarníka a filmaře, když na zdejší Přehlídce animovaného filmu představil vizi nových trendů v kinematografii.

"Kino je přežitek, podívejte se, kolik je na světě obrazovek, stačí, když na jednu něco napíšu, a už to vědí na druhé polokouli. Díky fenoménu, jako je YouTube, už nemusí filmaři svá díla složitě dostávat k divákovi, stačí je zavěsit na webu, klasická kinematografie je mrtvá, nebo snad znáte někoho, kdo má v současné evropské kinematografii vizi? Bylo by iluzí domnívat se, že mladí lidé chodí do kina, raději si filmy stahují," suverénně prohlásil tvůrce filmů, jako jsou Prosperovy knihy nebo Rembrandtova Noční hlídka.

"Griffith byl blázen, který se domníval, že na film lze přenést princip vyprávění. Podívejte se na Avatar, to je úplně stejná situace, trapný, bezvýznamný příběh plný opulentního exhibicionismu, po osmdesáti letech se situace nijak nezměnila," dodal.

Když kinosál nestačí

Až pak přešel ke konkrétním ukázkám ze svých multimediálních projektů. Projekce z notebooku představila publiku záznamy z multiekranového konceptu (jeden promítací prostor se skládá z řady menších, různě umístěných, různě tvarovaných, ale i prolínajících se obrazovek). Greenaway zkrátka představuje typ umělce, kterého klasické kinoprojekce spoutávají, i proto byla trochu ironií situace, že jeho vystoupení umístili do tradičního kinosálu.

Některé ukázky z jeho filmů (hlavně vynikající, ale u nás bohužel neznámý projekt Tulse Luper Suitcase, variující číselné kombinace atomového jádra uranu) dávaly tušit silný smysl pro výtvarno a rytmus. Finální projekce pěti obrazovek zachycujících v různém pořadí a rytmu jaderné výbuchy z vojenských střelnic mohla v adekvátním prostředí působit strhujícím dojmem.

Škoda, že se unikátního setkání s Greenawayem, vizionářem pohyblivého a animovaného obrazu, nepovedlo lépe využít. Mohlo se navázat na dřívější dramaturgickou koncepci festivalu. Před dvěma roky zde byl totiž hostem jiný žijící klasik, avantgardní filmař Rakušan Peter Kubelka. Své dílo, slavný film Arnulf Reiner, nechal diváky v sále přímo ohmatat, když přes ně rozvinul filmový pás.

Greenaway před publikem pouze mával svou nejnovější nokií, duch kontroverze se vytratil. Přitom to byl právě on, kdo na začátku 90. let určoval směr umělecké kinematografie; škoda, že dnešní filmoví znalci jej znají už jen z televizních obrazovek nebo spíše YouTube.