Nyní je v Pražákově paláci Moravské galerie v Brně instalována expozice představující československou fotografii z let 1969-1989, kterou má ve svých sbírkách tato instituce. Přehlídka dostala název Třetí strana zdi - inspirací pro ni byla skladba Venku za zdí skupiny Pink Floyd z alba The Wall.
Zřejmě náhodná shoda, odrážející vliv dobové západní rockové hudby na myšlení kurátorů obou výstavních podniků (Konstantiny Hlaváčkové v případě první akce, Antonína Dufka v případě druhém), kteří normalizaci prožili v dospělém věku. S dalším využitím této "mezioborovosti" bych však už byl opatrný nejen kvůli omletosti postupu; oba názvy sice pěkně zní, ale jejich přesnost je diskutabilní.
Kurátorovy roky a děti
Zato zcela nesporné je, že zásluhou zmíněného Antonína Dufka, svého dlouholetého kurátora, disponuje Moravská galerie (MG) ojedinělou sbírkou české a slovenské fotografie. Ve svém výstavním programu z ní brněnská galerie průběžně těží, expozice Třetí strana zdi je však výjimečně důležitým "vrtem" do fotografických depozitářů MG rozsahem i kulturním a společenským kontextem.
Období normalizace začíná být důkladněji reflektováno v různých svých projevech. Ostatně Kytky v popelnici, zaměřené na módu, se konaly souběžně s expozicí Husákovo 3 + 1 (věrná rekonstrukce dobového panelákového bytu) a s přehlídkou české fotografie sedmdesátých let, kterou do klatovské Galerie U bílého jednorožce připravili Pavel Vančát a Jan Freiberg.
Zatímco Vančát a Freiberg byli "za Husáka" dětmi, Dufek v tom čase o fotografii už psal a pro Moravskou galerii ji sbíral. I proto ty přehlídky vyznívají odlišně: v té klatovské nechyběla ironie, určité fotografie - ve své době oceňované - byly poskládány tak, aby vystoupila jejich obsahová mělkost, přežilost, snad i trapnost. Kurátoři do expozice zakomponovali rovněž užitou, konkrétně reklamní a ateliérovou (komunální) fotografii.
Pro Vančáta a Freiberga to vše byl "materiál", kdežto pro Dufka jsou fotky ze sbírky MG jeho "dětmi", tudíž nynější výstavu koncipoval jako strukturovanou vzpomínku na onu dobu. Vybral fotografie jen takzvaně umělecky dobré a výborné, které naplňují koncept alternativy k normalizačnímu kánonu lživé stylizovanosti a popisné nepravděpodobnosti.
Nešlo to uhlídat
Jednotlivé části brněnské přehlídky Antonín Dufek označil coby podkapitoly té základní alternativy: Alternativa snu, Alternativy dokumentu, Alternativy média apod. Nadpisy těchto podkapitol se nacházejí v horních partiích výstavních panelů, až pod stropem; někteří návštěvníci je jistě přehlédnou. Nebylo by bývalo na škodu, kdyby každá tato část byla odstartována textem formulujícím její pojetí.
Tohle je stesk pro české galerie bohužel pořád ještě častý: výstavy jsou málo uživatelsky přátelské, v dobrém slova smyslu edukativní. Jenže ona koncepce alternativnosti, již Dufek vysvětluje v publikaci, která u příležitosti výstavy vyšla - přičemž skladba fotografií není v galerii a v knize totožná - je nutně schematizující.
To by však vydalo na samostatný kritický rozbor; zde pouze řekněme, že i s těmito metodologickými nedostatky, jejichž důsledky paradoxně může více pociťovat divák nezasvěcený, jenž by potřeboval informačně pomoci, Třetí strana zdi v podstatě funguje a stojí za zhlédnutí.
V prvé řadě je tu celkový dojem. Ta různost cest, ta vážnost tvorby; zrodu mnohočetného neoficiálního obrazu společnosti či "neposlušnému" fotografickému zpodobňování lidského těla a soukromí vůbec nešlo zabránit, to by se bývalo muselo zakázat osobní vlastnění fotoaparátu (existovaly země, kde zákazy toho typu platily, ale u nás by to asi přece jen nešlo).
Divák má možnost spatřit skvělé obrazy vydestilované z těch nejbanálnějších chvil na ulicích (např. Milan Pitlach, Viktor Kolář, Ivo Loos, Jaromír Čejka), z veřejných, organizovaných rituálů, na nichž občané demonstrovali loajalitu vůči moci (kupř. Jiří Erml, Jaroslav Kučera, Dana Kyndrová, Zdeněk Lhoták) i z lidových nebo náboženských zábav a slavností (Miroslav Pokorný, Markéta Luskačová aj.).
Jsou tu záznamy uměleckých aktivit, zejména performancí (Jiří Kovanda, Tomáš Ruller, J. H. Kocman ad.), inscenované fotografie, oproštěná, minimalistická vizualita (Jan Svoboda, Miroslav Machotka) a další výrazové linie.
Dále si lze všimnout řady "drobných" souvztažností v námětu či v poetice mezi jednotlivými exponáty, ale i jednotlivostí jako takových. Například málo frekventovaných snímků Jana Saudka z let 1970-1972, ještě nekolorovaných, ale také nepatřících mezi hrstku raných černobílých prací, jež se opakují v autorových monografiích a retrospektivách.
Třetí strana zdi: Fotografie v Československu 1969-1988
Kurátor Antonín Dufek. Pražákův palác Moravské galerie v Brně, Husova 18, výstava trvá do 15. února 2009
Hodnocení: 60 %
