Cenu Jindřicha Chalupeckého získávají čeští mladí umělci do pětatřiceti let už dvacet roků. Vznikla v roce 1990 z popudu Václava Havla, Jiřího Koláře a Theodora Pištěka.
UspěliLaureáty jsou například Ján Mančuška či Kateřina Šedá, velmi cenění i v zahraničí. |
A navíc vychovává hvězdy, tedy pokud na oblast výtvarného umění použijeme měřítka filmu či hudby. Jejími laureáty jsou například František Skála, Ján Mančuška či Kateřina Šedá.
S cenou do světa
Hlavně ta poslední dvě jména jsou přitom velmi ceněna hlavně v zahraničí. Mančuška letos vystavuje v rámci skupinové výstavy v newyorské MoMA, Kateřina Šedá má vystavovat v londýnské Tate Modern, jako druhá v historii republiky se účastnila přehlídky Documenta v německém Kasselu.
2. Tomáš DžadoňTomáš Džadoň (1981) mísí prvky lidové architektury, socialistického modernismu a současné doby. Džadoň postavil slovenskou roubenku na střechu paneláku, model paneláku zasadil do vodního příkopu na vsi a v pražském Domě U Zlatého prstenu teď vystavuje také panelák, jen šikmý jako věž v Pise. |
I když zrovna Mančuška a Šedá jsou tichými hvězdami – mediálně známějším laureátem se bezesporu stal "entropický" David Černý v roce 2000, když po sporu s Milanem Knížákem přebíral cenu na chodníku před Veletržním palácem.
Nebo Tomáš Vaněk, který svými parafrázemi na Ladovy poetické obrázky pobouřil Ladovy dědice. Chalupeckého cena letos bilancuje – a mění dramaturgii nominačních výstav.
Byli jsme zvyklí, že se přehlídky autorů střídají mezi Prahou a Brnem; v Brně je Chalupecký už několik ročníků v Domě umění, v Praze se místa konání výstav finalistů nedůstojně měnila. Což snad skončí.
3. Jiří Franta a David BöhmJiří Franta (1978) a David Böhm (1982) tvoří společně. Kombinují text uvnitř výstavního prostoru a sdělení vně prostoru, z náhodně rozesetých písmen skládají věty a nechávají na divákovi, jak si je dotvoří a jak je pochopí. Co to je úspěch v umění? ptá se jedna z nich. |
Letos totiž vychází výstava na Prahu a začne 22. října v Centru současného umění DOX. A to je moudré rozhodnutí. V současnosti u nás asi není podobně vhodný výstavní prostor, který by byl zároveň takovou výzvou pro dramaturgii výstavy.
Za rok zůstane výstava opět Praze, teprve pak se přesune do brněnského Domu umění. Z loňska si letošní ročník ponechává výborného Michala Pěchoučka, laureáta z roku 2003, coby moderátora, ten chystá do DOX zvláštní divadelní představení.
A ještě jedno opakování Cena Jindřicha Chalupeckého letos nabízí – už potřetí je nominovaný Jiří Skála (poprvé byl mezi finalisty v roce 2004, kdy vyhrál Mančuška), kterého tak s trochou nadsázky stíhá osud Zbyňka Baladrána. Ten byl rovněž několikrát nominován, ale cenu nezískal a už nezíská, protože překročil požadovanou hranici pětatřiceti let.
4. Petra HerotováKresby Petry Herotové (1980) připomínají filmový pás. Na jedné takové jí její otec předává životní moudra. Kromě rad pro řidiče a houbaře je tu i otázka: Kdy už konečně něco pořádnýho namaluješ, ať to můžu vzít |
Kromě Jiřího Skály je letos mezi finalisty i Tomáš Džadoň, který byl už mezi nominovanými na slovenskou Cenu Oskara Čepana a po loňském laureátovi Radimu Labudovi je dalším Slovákem tvořícím za hranicemi své vlasti.
Dále duo Jiří Franta a David Böhm, známé nápisy ve veřejném prostoru (pamatujete na hrozivé oznámení Zemřeš u Letenského tunelu nebo na výzvu Zapamatujte si všechno u vstupu na Prague Biennale v roce 2007?).
A dvě ženy: podruhé nominovaná Alena Kotzmannová navazující na klasickou černobílou fotografii a Petra Herotová zkoumající svoji identitu skrze video.
Mainstream to není
Jindřicha Chalupeckého vždy zajímaly odvážné počiny, které zpochybňovaly dosavadní tendence – takové umělce vystavoval i ve Špálově galerii, kterou v 60. letech vedl. Ostatně od letoška v ní zase budou výstavy spojené s jeho jménem – v době konání výstavy finalistů Chalupeckého ceny se ve Špálovce paralelně představí laureát ceny z předchozího ročníku, letos tedy od 18. listopadu Radim Labuda.
5. Jiří SkálaJiří Skála (1976) i účastníci jeho "pokusů" si vyměňovali rukopis – seděli v galerii a několik hodin denně přepisovali část Těsnohlídkovy Bystroušky písmem někoho jiného. Skála podstoupil psychologický test určený čekatelům na soudcovský post, který se stal základem pro projekt Bude pojmenováno. |
I cenu nesoucí Chalupeckého jméno dostávají umělci řekněme odvážní – na rozdíl od mainstreamu oceňovaného Českými lvy a Anděly jde na první pohled o umění menšinové.
Na rozdíl od Magnesie Litery udělované spíš intelektuálním než dobře prodávaným titulům je cena pro výtvarníky omezená věkovou hranicí. A umožňuje autorům prorazit venku, což se minimálně polovině dosud oceněných povedlo. To je úctyhodná úspěšnost.