RECENZE: Ben Affleck má za rumové války gangů tvář hodného gangstera

Dobový příběh z časů prohibice, který natočil představitel hlavní role Ben Affleck, má zatím na kontě jednu nominaci za výpravu. Což je jediný druh ocenění, jaký jinak běžné gangsterce přísluší.

Reklamu filmu Pod rouškou noci, který právě vstupuje do našich kin, dělá jedno jméno a pár čísel. Jde o čtvrtý film, jejž Ben Affleck režíroval. Třetí včetně Města a Arga, kde ve vlastní režii též hraje. A druhý po debutu Gone Baby Gone, za jehož předlohou stojí spisovatel Dennis Lehane.

Ovšem stejný tandem ještě nezaručí stejně silný výsledek. Příběh syna poctivého policisty, který se postavil na opačnou stranu zákona, se vyvíjí jako tradiční popis života na hraně, navíc s nadbytečným vypravěčským komentářem: ke střelbě, výbuchům a plamenům opravdu netřeba slovy vysvětlovat, že vypukla rumová válka gangů.

Affleck si drží jediný, sveřepý výraz, jako by přesně nevěděl, co se svou postavou dělat. A vlastně není divu, protože jeho hrdina s pochybným charakterem si těžko získává sympatie. Vůdce celé série loupežných přepadení se sice dlouho brání vstupu do organizovaných mafiánských služeb, ale jakási změkčující morální kategorie „o něco hodnější gangster“ neexistuje, zvláště když mu jde zločinecká kariéra od ruky. A že si hrdina svou roli v souboji dvou klanů zdůvodní pomstou za zrazenou lásku, zní alibisticky i obehraně: celé kino dávno ví, jak končívají aférky gangsterských poskoků s milenkami jejich kmotrů.

Hlavní potíž snímku Pod rouškou noci spočívá v tom, že k žánru pěstovanému v Americe skutečnými mistry velikosti Martina Scorseseho nepřidává Affleckova novinka nic navíc. S výjimkou řečí.

Pod rouškou noci

50 %

USA, 2016, 128 min

Režie: Ben Affleck

Scénář: Dennis Lehane, Ben Affleck

Hrají: Zoe Saldana, Ben Affleck, Chris Sullivan, Scott Eastwood

Kinobox: 64 %

IMDb: 6.4

Postavy mocně filozofují, svěřují se na potkání, vyměňují si moudra jako „každý svého štěstí strůjcem“ – a mezitím navzájem obchodují či se pobíjejí. Třeba v pohledné honičce se střelbou a s hořícím vozem ve vodě. Jenže takových už bylo.

K dobru lze přičíst tradičně nazdobené retro, důsledné a důkladné až po lístek s označením „press“ za stuhou novinářského klobouku. Svůj díl práce odvede také kontrastní nálada při přesunu ze sychravého Bostonu do žhavé Tampy, doplněná i výměnou slečen. Po křehké plavovlásce přijde kubánská kráska, Siennu Millerovou střídá Zoe Saldana, tančí se v živelnějším rytmu, rum teče ještě hustším proudem... ale jak praví další moudro, „všechno, co děláš, se ti jednou vrátí“.