Na začátku 21. století se po uplynulé hektické stovce let najednou rádi vracíme do zdánlivě idylických časů přelomu 19. a 20. století. V malířství to rozhodně platí: zájem je koneckonců patrný i na uměleckém trhu, kde se právě toto období hodně kupuje. Slavíčkovy obrazy se však na něm objevují málo. Za svého života, ačkoliv byl uznávaným krajinářem, se obrazy neuživil; rodina po jeho smrti postupně díla rozprodala, dokonce i ta nedokončená.
Antonín Slavíček (1870-1910) byl náruživý malíř a milovník krás života. Jako mladý talent byl přijat na Akademii výtvarných umění už ve svých sedmnácti letech - dva roky předtím publikoval své kresby ve Zlaté Praze. Na Akademii se předpokládalo, že převezme ateliér po svém profesorovi Juliu Mařákovi: po jeho smrti vedl krajinářskou speciálku půl roku, ale svou nekompromisní povahou si příliš nezískal profesorský sbor. Ateliér byl zrušen a do školy nastoupil profesor z Vídně.
Slavíček prošel různými životními etapami. Vstoupil krátce do kláštera, z něhož záhy odešel a oženil se s Mílou Brynychovou, která mu byla po zbytek života důležitou oporou - i finanční.
Měli tři děti: dcera Eva se později stala matkou Ivana a Mikuláše Medkových. Slavíčkovi pobývali na mnoha venkovských místech. Bydleli sice na Letné, ale v letním čase musel malíř být v kontaktu se svými oblíbenými kouty snad nejvíce obrazů pochází z východočeských Kameniček.
Ačkoliv můžeme Slavíčka řadit po bok francouzských impresionistů, sám s tímto směrem nic společného necítil. Východiska jeho virtuózní smyslové malby byla jiná. Pracoval v malířských etapách: když si některé postupy ověřil, začal ihned pracovat na nových, hnán svým vnitřním napětím. Výstava je proto uspořádána chronologicky. Dokumentuje právě zmíněné etapy, pobyty na různých místech, cesty do zahraničí, malby Prahy vrcholící známou Katedrálou sv. Víta.
V retrospektivě najdeme i velmi rané kresby, dokumentační fotografie, ale i třeba kulisy pro ochotnické divadlo v Kameničkách. Nechybějí úchvatné obrazy lesů, sluncem prozářené momentky šťastných dnů s Mílou, ale i málo známá díla ze soukromých i jiných sbírek (například velmi zvláštní olej V sadě z roku 1900 z Městského úřadu v Rybné).
Pamětníci si zde ověří nadčasové působení vesnických krajin zachycených s velkým osobním citem. Mezi jedinečné malby s moderním výrazem patří třeba Můstek na Kampě z roku 1906, k nezapomenutelným atmosférám určitě Slunce v lese z roku 1898.
Slavíček se nedožil čtyřicátin. Poté, co byl raněn mrtvicí a špatně se zotavoval, rozhodl se spáchat sebevraždu. Napsal poslední dopis své rodině a zastřelil se. Byl přesvědčen, že bez možnosti žít svůj život naplno a tvořit už nemůže existovat.
Výstavu v Městské knihovně, která potrvá do 5. září, doplňuje malý katalog i velká monografie z nakladatelství Gallery.
 ANTONÍN SLAVÍČEK: STAROMĚSTSKÉ NÁMĚSTÍ. Plátno o velikosti 110,5 krát 131 centimetrů je malováno temperou a pochází z roku 1908 (výřez). |
