Mikrofonu a kytary se ujal Miroslav Chrástka (ex Macbeth, 0609 - v Turbu se prý o jeho pěveckém angažmá uvažovalo již před 18 lety!), který zároveň poskládal veškerý hudební materiál. O texty se postaralo zvučné duo Ladislav Vostárek - Vladimír Kočandrle.
Tenhle projekt se ovšem zdá prokletý od A do Z. Skupina Turbo řekla svoje v osmdesátých letech, kdy hýbala hitparádami a skladby typu Hráč nebo Láska z pasáží se zapsaly do nejširšího povědomí.
Nic to však nemění na tom, že pořád šlo a jde o dobově poplatný osmdesátkový pop, vystavěný na pseudo-europovských klávesových melodiích a heavypopových kytarových riffech, v obou případech vlezlých až běda.
V roce 2005 by taková muzika byla karikaturou sebe sama i za standardních okolností. Okolnosti v případě Turba jsou však, jak známo, složitější.
Ponechme raději stranou, jak deska Návrat králů obstojí v etických souvislostech, kde na počátku stojí rozhodnutí pokračovat v činnosti i poté, co se marným ukázal být boj Richada Kybice se zákeřnou chorobou. - více zde
Sama o sobě je to deska slabá, čiší z ní upachtěná kýčovitost. Chrástka navíc dodal skladby, které až na výjimky postrádají i ono nasládle mámivé kouzlo klasické tvorby Turba.
Kapela jako by se celou dobu snažila přesvědčit sebe sama i publikum o své identitě a ospravedlnit další fungování. Výsledek je ale unavený, nevěrohodný, tísnivě upracovaný. V takové chvíli pak už ani nemá smysl příliš rozebírat standardní řemeslný grunt, který kapela odvedla ve studiu.
Vše jen podtrhuje třeskutě děsivý obal z dílny kdysi renomovaného Martina Zhoufa. Brrr.
TURBO – Návrat králů
EMI, délka CD 39:09
