Nechybí v ní téměř nic, své místo zde má Michal David a jeho klávesy, policejní obušek, Sandokan i Rudé právo. Autoři nezapomínají přispět ani svými historkami. Jan Nejedlý třeba vzpomíná, jak jeho babička ze zásady odmítala při Člověče, nezlob se červenou figurku jako akt vzdoru. Zmiňují však i další.
Hesla jsou v knize seřazena jako ve slovníku, podle abecedy. Každý si tak může jednoduše najít, co ho právě zajímá. Pro mladší generace je však lexikon užitečný také jako celek. Kniha totiž vysvětluje nepřeberné množství dobových výrazů, které se ve škole nezmiňují.
Ať už jde o erárky – posměšný název Literárních novin, který se ujal po roce 1967, kdy je režim odebral Svazu československých spisovatelů a svěřil do správy ministerstvu kultury, údolí dutých hlav – areál v Hrdlořezech, kde sídlil pohotovostní útvar Veřejné bezpečnosti, který v roce 1989 potlačoval demonstrace, nebo kurvex – přezdívku pro luxusní obchod s dámskou módou v Praze na Příkopech.
Bez obrázků by to nešlo
Aby kniha nebyla pouhým heslovitým výčtem jevů, událostí a dalších věcí spojených se socialismem, doplnili ji tvůrci o ilustrace a karikatury. Nechybí na nich Jů a Hele, Pan Vajíčko ani Vladimír Remek. Kromě toho autoři na konec knihy umístili takzvanou Malou nástěnku socialismu, s volebními plakáty nebo poštovními známkami. Část z ní si můžete prohlédnout v galerii.
Dobu jinak smutnou i tragickou se autoři rozhodli podat s nadhledem. Jak vysvětlují, nikoliv proto, aby ji oslavovali nebo uctívali, spíše jim jde o mladou generaci, která dle jejich soudu ví o české minulosti pramálo. Sami říkají: „Pokud nebudeme schopni najít způsob, jak proměnit či obnovit popisování toho minulého, přestaneme být pány své budoucnosti.“
