Po dnešní premiéře nové inscenace, kterou hudebně nastudoval šéfdirigent Tomáš Netopil, se do konce sezony uskuteční pouze tři představení.
Žena jako ocelový samet
Wilsona podle jeho slov lákalo dělat znovu Janáčka v Národním divadle. "Je to přirozeně velká výzva. Janáček patří k nejzajímavějším skladatelům za posledních sto let. Připomíná mi Čechova, je v něm jakési tajemství. A to mě fascinuje," zdůrazňuje.
Inscenace prý bude charakteristická modrou a šedou barvou a odrazy ve skle, připomínajícími zrcadlení vodní hladiny. "Snažím se vždy poslouchat hudbu a nechat mluvit prostor. Zatímco Osud byl abstraktnější a bylo těžší v něm najít narativní linku, Káťa má pevnější příběh," poznamenává.
Předlohou k opeře Káťa Kabanová bylo Janáčkovi Ostrovského drama Bouře. Tragický milostný příběh odehrávající se na malém ruském městě v 19. století je odrazem skladatelovy vlastní lásky ke Kamile Stösslové. "Postava Káti je silná i slabá současně. Je jako ocelový samet," poznamenává Wilson.
Letos devětašedesátiletý Wilson zasáhl během své čtyřicetileté kariéry do různých žánrů, spolupracoval s umělci jako Tom Waits, Lou Reed nebo Allen Ginsberg. Na světové operní scéně se pohybuje od počátku 70. let, kdy se skladatelem Philipem Glassem vytvořil kultovní pětihodinovou operu Einstein on the Beach.
Od té doby inscenoval řadu oper rozličných stylů, všechny jeho produkce se však vyznačují kromě jiného i přesně vypočítanými, stylizovanými gesty. Wilson otevřeně popisuje své divadlo jako divadlo striktní formy. Přesto tvrdí, že v něm zůstává místo pro individualitu.
"Každý herec může do mé formy vnést vlastní osobnost. Je to něco podobného jako dívat se třeba na balet Giselle. Vidíte jednu dívku, jak tančí určitým způsobem, a potom jinou, která stejné pohyby dělá úplně jinak, protože je cítí jinak. V jednom případě jsou pohyby krásné, v druhém působí prázdně. Takže samotná forma není tak důležitá jako hercova schopnost ji procítit," vysvětluje.
Chystá i činohru
Zatímco inscenace Káti Kabanové dospěla k premiéře, s přípravami jiné produkce Wilson v Národním divadle začíná. Tentokrát vstoupí do činohry jako režisér Čapkova dramatu Věc Makropulos. Premiéra je naplánována na příští leden, titulní roli ztvární proslulá pěvkyně a herečka Soňa Červená.
"Když jsem se s touto hrou seznámil poprvé, řekl jsem si, že je hrozně nudná a že se dnes už nedá inscenovat. Ale postupem času jsem na ni začal nahlížet jinak. Jde o to, najít způsob, jak uchopit text," poznamenává.
Se Soňou Červenou ho pojí dlouholeté přátelství: "Poprvé jsme se potkali začátkem 90. let v Hamburku při práci na produkci The Black Rider, kterou jsem dělal s Tomem Waitsem. Ihned mě zaujala. Má obrovský cit pro divadlo, na jevišti je to silná osobnost s velkým smyslem pro účinek gesta."
Na pozvání Červené ostatně Wilson před dvěma lety navštívil Národní divadlo jako divák, aby zhlédl novou operu Aleše Březiny o procesu s Miladou Horákovou A zítra se bude..., v níž Červená excelovala v hlavní roli. "Myslím, že je to mimořádné dílo z hlediska hudebního i režijního. Může zaujmout i diváky, kteří nemají osobní zkušenost s komunismem, což je i můj případ," dodává Wilson.
