Rockový publicista Petr Korál nás teď se spoluautorem Oldřichem Zámostným sice v předmluvě ujišťuje, že jejich knížka k letošním čtyřicátinám skupiny „není myšlena jako nekritická oslava“, ale těžko se ubránit podezření ze „střetu zájmů“: kniha, kterou napsali za Jandovy vydavatelské peníze, je totiž především o něm. Přesněji: o Jandově hudbě.
Takřka výhradní skladatel, sólový zpěvák a vlastně majitel Olympiku naštěstí není sebevzhlíživým božstvem. V rozhovoru, který zabírá čtvrtinu textu, přiznává, že někdy i on „skládal debilní písničky“. Svůj zpěv oceňuje věcně: „...můj hlas je basbaryton, ale zpívám baryton... a ještě poměrně exaltovaně a nahlas. Tím pádem přepínám hlasivky celý život.“ A konstatuje, že Olympic „nikdy neměl takovou sestavu, aby mohl mít opravdu pěkné vícehlasé sbory“.
Petr Korál & Oldřich Zámostný: |
BEST I. A., Praha 2002 |
210 stran, náklad neuveden |
Doporučená cena 299 Kč |
Z kratších rozhovorů se současnými členy skupiny vynikají přesné postřehy baskytaristy Milana Brouma, zato citelně chybí charakteristika klávesové hry Jiřího Valenty. Pohodlný pokus položit pamětníkům starších dob Olympiku deset stejných otázek končí značnou informační nouzí: mnozí Korálovi oprávněně doporučují, ať si příslušná fakta najde v encyklopediích. Vedle banalit se v odpovědích objevují i zárodky hlubších vztahů (Kleinova lítost, Kaplanův odpor k Jandovi). Pozoruhodný je nadhled, který mají Bobek, Sedláček a dalších nad svým amerikanofilstvím, a obdiv k práci jejich „liverpoolského“ antipoda Jandy.
Korál se jako editor drží hodně stranou, čtenář si musí z mozaiky protichůdných výpovědí vybrat i datum vzniku Olympiku. Kdo nezažil 60. léta v Praze, nic se nedozví o výborném scénáři Jiřího Štaidla v pásmu Ondráš podotýká, které kariéru skupiny nastartovalo. Štaidl není ani mezi 385 jmény, jimž Olympic děkuje; podobně jako Ota Petřina, který přitom pro album Jedeme, jedeme aranžoval pět písní. Klávesistu Mirka Berku líčí kniha matněji než televizní dokument Nevyjasněná úmrtí i Jandovy dřívější časopisecké rozhovory.
Úhrnem jsou Vzpomínky plíživé méně přehledné i objektivní než kniha Tůmova nebo předloňský titul Honzy Dědka o Lucii, možná však čtivější.
Obal Knihy Vzpomínky plíživé aneb Jasná zpráva o Olympiku. |