Slavný kus se v La Huchette hraje od 16. února 1957. Po celou dobu ve stále stejné režii, ve stejných kostýmech a zčásti stále v původním obsazení.
V představení totiž hrají tři z herců, kteří figurovali i v premiérové herecké sestavě. Nemají ale stále stejné role, aby se z nich nestaly "automaty" - každá ze šesti postav má až pět alternací.
Jeden z matadorů představení, jedenaosmdesátiletý Nicolas Bataille vzpomíná, že hru klasika absurdního dramatu Eugene Ioneska původně uváděli v jiném divadle, ale diváci si jí nenašli.
Po přesunu do divadélka La Huchette v Latinské čtvrti se o "plešatce" začalo mluvit jako o divadelním triumfu. "Jestliže to hraju pořád, tak proto, že mi to připomíná mládí," svěřil se Bataille listu Le Parisien.
Divadlo je díky svému rekordu uvedeno ve většině pařížských turistických průvodců a reprízy slavné hry jsou vždy vyprodány. I tak se ale La Huchette finančně tak tak drží nad vodou.
V počtu repríz pařížskou Plešatou zpěvačku trumfuje jen detektivka Agathy Christie Past na myši, která byla více než jedenadvacetitisíckrát uvedena v Londýně.
Past na myši se ale přestěhovala do jiného divadla a díky tomu se La Huchette dostalo další pocty - zápisu do Guinessovy knihy rekordů za délku nepřetržitého uvádění jedné hry na jedné scéně.
