Pořadatelům hrálo v sobotu do karet všechno: slunečným počasím počínaje a solidní pětitisícovou návštěvou konče.
Výhodou plasského festivalu je, že díky menší velikosti nemají návštěvníci problém zaparkovat svá vozidla na přilehlé louce, rozbít v jejich blízkosti stany a vyspat se po skončení přehlídky, aniž aby si šlapali na hlavy jako třeba na Rock For People v Českém Brodě.
I všechno ostatní nahrávalo do karet příjemnému zážitku, alespoň tedy pro rockerskou komunitu, která se v Plasech v sobotu sešla. Jinými slovy: nechybělo pivo, ženy ani tvrdá muzika. Ale popořadě.
Z hospody na pódium
O start se postarala ve dvě hodiny odpoledne hercovní rock'n'rollová zábavovka Hewer, která neznalým ukázala, jakým směrem se program bude částečně ubírat - hospodskou pijatykou ovlivněným hardrockem.
To jednoznačně potvrdil i druhý soubor Zvláštný škola, jehož přímočarý rock-punk sice disponuje jen málo skutečně hudebními kvalitami, zato je fanoušky oblíbený pro "texty ze života". Jedna ukázka za všechny: "Když muž zelenou snídá, má po ní krásně větrovej dech..." (jedná se o parafrázi hitu Karla Gotta a Palo Habery Když muž se ženou snídá).
V linii naznačené Hewerem a Zvláštný školou vyšlapoval také moderátor Petr Vejvoďák, který na pódiu pravidelně balancoval a přepadával na(za) hranici slušnosti. Ovšem k radosti publika, jemuž zemitý projev naditý sexuálními narážkami a obhroublými výrazy konvenoval.
Satanova sláva mezi námi
Obřím krokem do jiných vod oproti úvodu byli třetí Root. Slavná blackmetalová skupina z Brna, v jejímž čele stojí charismatický démon Jiří "Big Boss" Valter. Skupina představila jak skladby z novinky Madness Of The Graves, tak z minulosti včetně předposledního Black Seal. Těžkotonážní vazba artistního metalu byla přirozenou opozicí předcházející taškařici a fanoušci to dokázali ocenit.
Návratem k jednoduchosti byli další vyslanci z Moravy, hardrocková Doga. Písně Holka samosexuál nebo Jsem trochu divnej dokázaly tisícový dav přihlížejících rozvášnit, čemuž dodával na efektu nadšený lídr Izzy.
Jakmile Doga doštěkala svou hantýrku, pódium se začalo chystat pro další ryze metalovou nakládačku - Törr. Pekelnické duo Vlasta Henych a Ota Hereš rozjelo svou šílenou jízdu trashmetalovým podsvětím a záhrobím patřičně agresivně, což ještě posilovaly Henychovy výzvy ke znásilňování kněžích apod. Ale opět: dav si takovou hrubost žádal.
Škwor potvrdil dobrou formu
První vrchol dne přišel s vystoupím tzv. nu-metalových Škwor. Čtveřice udělala na druhé desce Vyvolenej velký krok vpřed a na materiálu, který na Czech Rock Block prezentovala, to bylo znát. Lidé pařili a jen málokterý refrén nepěli sborově s Petrem Hrdličkou za mikrofónem.
Ota Hereš se na pódium vrátil ještě jednou. To když zahrál se svou pivní partou Alkehol, která navzdory (díky) muzikantské nenáročnosti sbírá na české hudební scéně solidní úspěchy. Klíčem budou zřejmě texty, v nichž se dokola omílá jedno a též: sex, drogy a rock'n'roll.
K náznaku sexu došlo i na Czech Rock Block. Petr Vejvoďák totiž pořádal v přestávkách soutěže s návštěvníky a jednou takovou bylo máchání dívek (ale i chlapů) v bazénku, ždímání oděvů a tím pádem svlékání. Dvě nadšené slečny a jeden mladík před několikatisícovou saní propadli exhibicionistické vášni a odhalili se, jak je pánbůh stvořil. Pohled to byl přinejmenším rozpačitý, zvláště v případě korpulentní dívky.
Klasickým účastníkem Czech Rock Block je také Aleš Brichta, který letos vystoupil se stejnojmenným Bandem. Muzika to je stále stejná, jakou dělal s Arakainem nebo (dělá?) s Grizzlym - přímočarý hardrock s příměsí trashe. Hlavní devizou zůstává jednak Brichtův hlas, jednak výrazné melodie, na které se dobře chytalo i publikum v Plasech.
Vše gradovalo Billem a Arakainem
Skvělé odezvy se dočkal podle očekávání také Divokej Bill. Skupina z Úval u Prahy sice svým netradičním folkrockpopem tématicky úplně nezapadala do dramaturgie večera, ale nakonec se devítičlenný soubor s hity Malování, Plakala nebo Svatá pravda ukázal jako dobrý tah a příjemné rozptýlení ze světa syrových kytar.
Rozptýlení to bylo ovšem jen dočasné, protože hned po něm nastoupily hlavní hvězdy, jimiž byl nepochybně Arakain s Petrem Kolářem. Své role se zhostil na výbornou. Kolář se v řadách starých metalových bardů dobře zabydlel a především ukázky z poslední desky Metalmorfóza naplnily areál upřímnou energií, kterou by těmto klasikům domácího metalu mohly závidět kdejací mladíci.
O závěr jedenáctého ročníku Czech Rock Block v Plasech se dílem postarali další "hospodští" rockeři Harlej, dílem mohutný ohňostroj. Definitivní konec to ale nebyl. Krom toho, že pořadatelé slibují pokračování za rok, se Czech Rock Block přesouvá k Jihlavě, kde proběhne v sobotu 14. srpna v Polné jeho druhé kolo.
