Režisér Jan A. Pitínský kdysi dostal korespondenční lístek od přítele, kyjovského básníka Jiřího Veselského. "Udělejte Šrámkovy Zvony a pak toho nechte," stálo prý na něm. Pitínský sice divadelní režii neopouští, ale Šrámkova prakticky neznámá hra má dnes v jeho režii premiéru v Národním divadle. "Jsem rád, že jsem se s divadlem na tomto titulu dohodl," říká Pitínský.
Dramaturgyně Lenka Kolihová- Havlíková označuje Zvony za hru v českém kontextu zcela mimořádnou. "Šrámek se nebál objevovat a zkoumat, Zvony jsou jednou z mála českých expresionistických her. Šrámek však na své novátorství ve své době doplatil, veřejnost ho vnímala pouze jako lyrického básníka. Doba však nazrála, abychom poznali i temné stránky jeho básnického rozměru," soudí dramaturgyně.
Zvony jsou hrou válečnou, přestože se odehrává v týle. První světová válka do malé české vesnice však silně doléhá odchody mužů, rekvírováním koní, nedostatkem.
Probuzené pudy a vášně
Nakonec přicházejí i vojáci, aby zabavili zvony, které přetavené na dělo budou sloužit válečné mašinerii. "Zrekvírování zvonů má symbolický charakter porušení dávného řádu, probudí v lidech pečlivě ukrývané pudy a vášně a nechá propuknout lidské podvědomí," popisuje Lenka Kolihová-Havlíková.
Pitínského hra uhranula svým jazykem. "Trochu mi připomíná jazyk Josefa Topola v jeho Konci masopustu. Je prostý i rafinovaně rytmický, " míní režisér. Zvony však mají ještě jedno specifikum, v českém dramatu poměrně ojedinělé. Po sedmnácti letech od napsání hry Šrámek přičinil textu ještě jeden konec. Inscenátoři se po dlouhém přemýšlení rozhodli použít původní, starší závěr.
"První východisko je pozitivnější, druhá verze je cyničtější a poznamenaná Šrámkovým silným antiklerikalismem," vysvětluje Kolihová-Havlíková. "Uvědomuji si úskalí lyričtějšího závěru, ale je mi milejší ten čistý pocit z prvního psaní," dodává režisér.
Expresionismus na jeviště vnesou i paruky, svícení a líčení herců. V hlavních rolích se objeví Jiří Štěpnička, Martina Válková, Josef Vinklář či Taťjana Medvecká, která ze hry cítí silnou erotickou sílu. Také Martinu Válkovou práce na Znovech zasáhla: "Po dočtení hry jsem cítila zvláštní hořkost, jak přesně je ta hra o nás, o malém národě uprostřed Evropy. Možná se někteří lidé budou stydět, jako jsem se styděla na konci já."
