Kdy jste začala vnímat, co se děje kolem Václava Havla?
Mé nejranější události spojené s převratem v Československu byly s Bratislavou zahrnuty do velkého plánu. Ten spočíval v tom, že jsme s týmem, do nějž patřila i žena zabývající se situací ve východní Evropě, chtěli navštívit Polsko a tehdejší Československo.
Chtěli jste se setkat s někým konkrétním?
Přes Jana Urbana jsme plánovali schůzku s disidenty, které měla do Bratislavy přivézt dodávka. Čekali jsme na ně v hotelu a báli se, zda je nezadržel někdo cestou. Ty hodiny byly nekonečné. Až v den mého koncertu (Bratislavská lyra, červen 1989, pozn. aut.) zazvonil telefon a z něj se ozvalo: "Tady, ehmm, Havel. Jsem, ehmm, ehmm, v hale v přízemí. A je tu spousta policistů." Řekla jsem mu, ať se nehýbe, že ho hned vyzvednu.
Jak na vás zapůsobil?
Takový klučík. Velmi, velmi stydlivý. Vzali jsme ho do pokoje, kde si dal pivo.
Co se dělo pak?
Probírali jsme detaily vystoupení. A hlavně Havlovu ochranu. On mi pak nosil kytaru. Je z toho nádherná fotografie, mám ji schovanou. On mi dokonce nahrál krátký vzkaz, který jsem měla přečíst na pódiu. Zněl: "A tuto píseň bych ráda věnovala svému příteli Václavu Havlovi, který sedí nahoře na balkoně." S radostí jsem to udělala a ve chvíli, kdy jsem dozpívala první sloku, dav šílel. Naprostý chaos. Bylo to tak tři čtyři měsíce před událostmi v Praze. Ale historie je vrtkavá (ukazuje prstem sinusoidu).
Havel mi drásal nervyVzpomíná rocker Lou Reed |
Narážíte na fakt, že jste přijela oslavit dvacet let staré vítězství demokracie do země, kde neklesají preference komunistů?
Záleží na lidech, co chtějí. A co pro to chtějí dělat. Zdá se mi, že jsou nepoučitelní. Podívejte se na Ameriku, ta do světa vrátila násilí.
Ovšem s Nobelovou cenou pro Baracka Obamu.
Obě víme, že je to ocenění předčasné. A ví to i on. Bavili jsme se o tom s Havlem.
O němž se již dlouho spekuluje jako o jednom z kandidátů.
A to je dobře... (tajemně se usmívá)