Navíc přijeli na historicky první národní semifinále ve své kategorii v historii Konkursu Zahrady.
Hrálo se o zbývající volná místa pro finále této kategorie v Kuřimi, odkud pak už vedou cesty na letní festivaly. Ale organizátor, který by si 20. dubna přijel vybrat “jen” do Turnova, by rozhodně z městského divadla neodjížděl z pocitem, že byl na nějaké druhé lize.
Předváděná muzika byla dostatečně různorodá a nápaditá, takže pořadatel finále nakonec vzal maximální počet účastníků – šest, s pocitem, že by jich mohl klidně vzít mnohem víc.
A tak se nenašlo místo pro Michala Knébla, který k humoru přidává každý rok víc a víc muziky, či kytarově excelentního Petra Buchteleho. Neuspěl ani hlasem romantický Zbyněk Zeman, který se proti loňskému roku rovněž zřetelně zlepšil ve svém stylově přehrávajícím pojetí písničky jako ilustrace panoptikální reality.
Smůla se přilepila i na příjemné mužské duo Mediolan (Pavel Ptáček a Dušan Trličík ze Vsetína), které v části repertoáru zajímavě využívá violoncella. Ale snad mají šanci, že to vyjde za rok, stejně jako tři mladičké písničkářky (Alena Vítová, Magdaléna Brožková a Lucie Faltýnková) a vlastně všichni ostatní, kteří letos branou neprošli (Martin Čepelík, Tomáš Zeno Václavík, Ilona Dvořáková, Hanka Schödlbauerová, Jiří Šmidt).
Takže na koho se dostalo? Duo Hups (Eva Safanovičová a Peter Kolárik z Popradu) předvedli repertoár stylově rozmanitý, hodně zapůsobila vlastní úprava lidové předsvatební písničky.
Další smíšené duo Jan Žamboch a Stanislava Brahová ze Vsetína je objevem semifinále – přirozeným jazzovým cítěním, inteligentním repertoárem a interpretační lehkostí.
A konečně třetím smíšeným duem, které ale vlastně spíš splnilo roli jednoho z favoritů na postup byl DisneyBand (Věra Soukupová a Martin Kadlec) z Liberce. Svérázná poetika, zahrnující jak cudnost tak jistou drsnost výpovědi, velmi dobré hudební výkony a pocit navázaného kontaktu s diváky od začátku do konce vystoupení (po téměř pětihodinovém programu), to jsou nepřehlédnutelné argumenty.
Tři dvojice doplní tři jednotlivci. Petr Sedláček z Prahy se do finále dostal poprvé a zaujal kombinací humoru a poetična, které sděluje přímočaře a s lehkostí rutinéra. Pro další dva postoupivší to je repríza loňského finále a i pro ně platí, že jsou vtipní i lyričtí, i když každý jiným způsobem – Jeroným Lešner a Jaroslav Urbánek.
