Bývalá britská premiérka Margaret Thatcherová na snímku z roku 1969

Bývalá britská premiérka Margaret Thatcherová na snímku z roku 1969 | foto: AP

Thatcherovou neměli rádi Floydi ani Morrissey, punkeři nešetřili vulgarismy

  • 7
Měla málo citu pro vyšší kulturu. Ba co více, aktivně ji nenáviděla. Chápala ji jako formu odporu, nesouhlasu. Vlastní sebeprezentací prosazovala jev, který teď známe jako kult celebrit, napsal pro list The Guardian před čtyřmi lety spisovatel a scenárista Hanif Kureishi.

O kom mluví? Britský autor pákistánského původu takto ohodnotil Margaret Thatcherovou. Sociální egoistku, která podle něj "altruismus a solidaritu s druhými nepovažovala za základní lidskou vlastnost".

Díky Thatcherové tak prý v Británii zvítězila sentimentalita nad solidaritou, což se naplno projevilo při sladkobolných projevech lítosti nad smrtí Diany Spencerové, první manželky britského následníka trůnu.

Zesnulá politička nebyla mezi umělci právě oblíbená. Hanif Kureishi není zdaleka sám, kdo ji považoval za nekulturního barbara.

Billy Bragg

Zpěvák Billy Bragg jí napůl ironicky děkuje za vlastní (protithatcherovské) myšlenkové probuzení. Sue Townsendová, autorka slavného Tajného deníku Adriana Molea, míní lakonicky: "Uvedla chamtivost do slušné společnosti."

Punková seskupení si po svém zvyku brala ještě tenčí servítky. Skupina Exploited se při referování o konzervativní premiérce nevyhýbala ani vulgárním výrazům.

Její zpěvák Wattie Buchan však před časem vysekl Thatcherové cosi jako punkovou poklonu, když ji takto srovnával s labouristickým premiérem Tony Blairem: "Tak jasně, byla to k*n*a, ale aspoň byla rovná. To Blair je úplně z****nej, ulhanej m***d," pravil frontman.

Proč ta neláska? Leccos naznačuje Buchan. Zpěváci stáli proti vyhraněné osobnosti, což jim usnadňovalo personifikovat politického nepřítele, připomíná Chris Herald ze stanice BBC.

Wattie Buchan (Exploited)

"Británie se v době jejího nástupu dramaticky odklonila od liberálního směřování založeného na poválečném konsenzu. Thatcherová byla tak napravo, že smetla i Národní frontu (xenofobní uskupení – pozn. red.)," vzpomíná Alexis Petridis, hudební kritik z levě liberálního listu The Guaridan. "Bylo snadné ji démonizovat," dodává.

Další kritik, Dorian Lynskey, kterého cituje stanice CNN, tvrdí, že se zesnulá premiérka paradoxně zasloužila o nejlepší skladby své dekády. Nesouhlas s ní prý provokoval hudebníky k lepším výkonům.

Umělci, kteří stáli za Thatcherovou, se hledají těžce. Zesnulá politička měla příznivce v jiných kruzích. Typická (i povědomá) je reakce anonymního diskutéra na webu BBC, když upozorňuje na "elitářství" umělců: "Thatcherová třikrát za sebou vyhrála volby. Tak proč ty stížnosti? Umělci umí jen hulákat z věže ze slonoviny..."

21 naštvaných

Písně inspirované M. Thatcherovou podle www.buzzfeed.com

  1. The Not Sensibles: I'm in Love with Margaret Thatcher (1979)
  2. The English Beat: Stand Down Margaret (1980)
  3. The Blues Band: Maggie's Farm (1980)
  4. The Specials: Ghost Town (1981)
  5. Poison Girls: Another Hero (1981)
  6. Klaus Nomi: Ding Dong! The Witch Is Dead (1982)
  7. Newtown Neurotics: Kick Out The Tories (1982)
  8. Pink Floyd: The Fletcher Memorial Home (1983)
  9. The Varukers: Thatcher's Fortress (1984)
10. The Larks: Maggie Maggie Maggie (Out Out Out) (1985)
11. Crass: How Does It Feel? (1986)
12. Thatcher on Acid: Guess Who's Running the Show (1987)
13. Morrissey: Margaret on the Guillotine (1988)
14. Elvis Costello: Tramp the Dirt Down (1989)
15. Kitchens of Distinction: Margaret's Injection (1989)
16. Sinead O'Connor: Black Boys on Mopeds (1990)
17. VIM: Maggie's Last Party (1991)
18. Billy Bragg: Thatcherites (1996)
19. Hefner: The Day that Thatcher Dies (2000)
20. Frank Turner: Thatcher Fucked the Kids (2006)
21. Pete Wylie: The Day that Margaret Thatcher Dies (2011)