Existují nějaké hranice, za které už vaše muzika nesmí jít?
Ne, zakazujeme si meze. Každý člen kapely má různé muzikantské zázemí a odlišné hudební záliby. Ve chvíli, kdy bychom byli vyznavači balkánské dechovky, staneme se špatnou kopií skutečných balkánských dechovek. Každý z nás je prospektorem, který hledá své poklady a pak je přináší do kapely. Mě poslední dobou láká spojení elektroniky s akustickými nástroji. Na nové desce jsme se pokoušeli pracovat se studiovou technikou podobně jako dnešní taneční kapely. Naše hudba bude vždycky něco mezi kostelem a hospodou. Zábava, tanec a sdělení, které si člověk špitá se svou milou pod peřinou nebo se kterým se svěřuje po šestém pivu v hospodě. Někde mezi těmito póly oscilujeme.
Vaše písničky se hemží postavičkami, co song, to příběh. Jsou to osudy odžité, odpozorované, nebo dramaticky upravené?
Tak i tak. Na desce Road Movie je většina příběhů inspirovaná konkrétními lidmi. Nesnažím se jejich příběhy opisovat - kromě písně o paní, jejíž muž propil pejska v hospodě, kde z něho pak udělali guláš a řízky. Takhle jsem to slyšel vyprávět. Ale když začnete tímhle způsobem ze života opisovat, ztrácíte nadhled, možnost umístit do písničky nějaké jiné sdělení než realistický sociální příběh. To je cesta dokumentu, nikoli písničky.
Vše, co vás míjí, je inspirace?
Je mi blízký Bohumil Hrabal nebo Vlasta Třešňák. To jsou lidi, bez kterých bych psal jinak. Má to hodně společného s poetikou periferie, ale nejsem zpovídací typ, který by z lidí tahal rozumy a zapisoval si je do notýsku. Mám asi štěstí. Často se s takovými lidmi potkávám, aniž vyhledávám jejich společnost. Žiju v témže prostředí jako oni a chodím do stejných podniků. Pak záleží na tom, jak ve mně zaslechnutý příběh zarezonuje, jestli se potká s mou zkušeností. Je to současně pohled na okolí a zároveň jakoby něco, co je ve mně. Já jsem Dušan od hracích automatů i ten bezdomovec na lavičce před hlavním nádražím.
Hrajete často ve Francii. Jak se vám tam daří?
V listopadu jsme hráli na velkém festivalu ve Štrasburku, který byl posledním v dlouhé řadě vystoupení. Další koncerty budou pokračovat zjara. Máme pozvání do Paříže, v létě do Provence na festivaly. Možná se ještě letos podíváme i do Řecka a Španělska.
Je ve Francii zájem o vaše desky?
Větší než tady v Česku.
Máte ještě další aktivity. Zpíval jste na desce Michala Horáčka a Petra Hapky, připravujete s Horáčkem další album. On napsal texty, vy hudbu. Respektovali jste se navzájem?
Vyšel mi vstříc. Dal jsem si podmínku, že tu nebude zpívat žádný z profláknutých hlasů z desek Hapky a Horáčka. I když mám své výhrady a na druhé straně si spousty jejich interpretů vážím, moje podmínka zněla: pojďme najít nové tváře. Existuje spousta interpretů, kteří se vyrovnají Haně Hegerové či Richardu Müllerovi a jsou schopni texty niterně podat. Na desce zpívá například Ester Kočičková, František Segrado z kapely Dobrohošt nebo Jan Spálený, který písně aranžoval.
Jak jste s natáčením daleko?
Deska Tak to chodí je nahraná, ale stále ještě doděláváme nějaké věci. Směřujeme ji k prvnímu jarnímu dni, aby vyšla jako oslava jara.
Ne, zakazujeme si meze. Každý člen kapely má různé muzikantské zázemí a odlišné hudební záliby. Ve chvíli, kdy bychom byli vyznavači balkánské dechovky, staneme se špatnou kopií skutečných balkánských dechovek. Každý z nás je prospektorem, který hledá své poklady a pak je přináší do kapely. Mě poslední dobou láká spojení elektroniky s akustickými nástroji. Na nové desce jsme se pokoušeli pracovat se studiovou technikou podobně jako dnešní taneční kapely. Naše hudba bude vždycky něco mezi kostelem a hospodou. Zábava, tanec a sdělení, které si člověk špitá se svou milou pod peřinou nebo se kterým se svěřuje po šestém pivu v hospodě. Někde mezi těmito póly oscilujeme.
Vaše písničky se hemží postavičkami, co song, to příběh. Jsou to osudy odžité, odpozorované, nebo dramaticky upravené?
Tak i tak. Na desce Road Movie je většina příběhů inspirovaná konkrétními lidmi. Nesnažím se jejich příběhy opisovat - kromě písně o paní, jejíž muž propil pejska v hospodě, kde z něho pak udělali guláš a řízky. Takhle jsem to slyšel vyprávět. Ale když začnete tímhle způsobem ze života opisovat, ztrácíte nadhled, možnost umístit do písničky nějaké jiné sdělení než realistický sociální příběh. To je cesta dokumentu, nikoli písničky.
Vše, co vás míjí, je inspirace?
Je mi blízký Bohumil Hrabal nebo Vlasta Třešňák. To jsou lidi, bez kterých bych psal jinak. Má to hodně společného s poetikou periferie, ale nejsem zpovídací typ, který by z lidí tahal rozumy a zapisoval si je do notýsku. Mám asi štěstí. Často se s takovými lidmi potkávám, aniž vyhledávám jejich společnost. Žiju v témže prostředí jako oni a chodím do stejných podniků. Pak záleží na tom, jak ve mně zaslechnutý příběh zarezonuje, jestli se potká s mou zkušeností. Je to současně pohled na okolí a zároveň jakoby něco, co je ve mně. Já jsem Dušan od hracích automatů i ten bezdomovec na lavičce před hlavním nádražím.
Hrajete často ve Francii. Jak se vám tam daří?
V listopadu jsme hráli na velkém festivalu ve Štrasburku, který byl posledním v dlouhé řadě vystoupení. Další koncerty budou pokračovat zjara. Máme pozvání do Paříže, v létě do Provence na festivaly. Možná se ještě letos podíváme i do Řecka a Španělska.
Je ve Francii zájem o vaše desky?
Větší než tady v Česku.
Máte ještě další aktivity. Zpíval jste na desce Michala Horáčka a Petra Hapky, připravujete s Horáčkem další album. On napsal texty, vy hudbu. Respektovali jste se navzájem?
Vyšel mi vstříc. Dal jsem si podmínku, že tu nebude zpívat žádný z profláknutých hlasů z desek Hapky a Horáčka. I když mám své výhrady a na druhé straně si spousty jejich interpretů vážím, moje podmínka zněla: pojďme najít nové tváře. Existuje spousta interpretů, kteří se vyrovnají Haně Hegerové či Richardu Müllerovi a jsou schopni texty niterně podat. Na desce zpívá například Ester Kočičková, František Segrado z kapely Dobrohošt nebo Jan Spálený, který písně aranžoval.
Jak jste s natáčením daleko?
Deska Tak to chodí je nahraná, ale stále ještě doděláváme nějaké věci. Směřujeme ji k prvnímu jarnímu dni, aby vyšla jako oslava jara.
 Leader skupiny Traband Jarda Svoboda. |
