Jeho základní tón zůstává folklorně slovácký, téměř neustále jej však protkávají rozmanité barvy a rytmy z balkánského hudebního okruhu. Svět podkarpatských Rusínů a Židů Ulrychovi umožnil dovršit dlouhé skladatelské směřování. Na jeho začátku byla hudba k německému animovanému filmovému seriálu Pohádky tisíce a jedné noci (1993), u nás prakticky neznámá. Náznaky klezmeru pak zazněly na CD O naději (1997) a nahrávka Malé zrnko písku (1999) si už židovskou lidovou píseň vepsala do titulu.
|
Hana a Petr Ulrychovi | |
| 1 | Koločavský pánbůh |
| 2 | Pojďte a poleťte |
| 3 | Ježibaba |
| 4 | Krajino krajino |
| 5 | Lásko bílá lásko černá |
| 6 | Lásko bože lásko |
| 7 | Přes sedm hor |
| 8 | Všechno je jinak |
| 9 | Zbojnická svoboda |
| 10 | Větvičko zelená |
| 11 | Na horách pána není |
| 12 | Chlap v lese |
| 13 | Ruce |
| 14 | Nad javorem u hájíčka |
| 15 | Jen na špatné se lidi chytají |
| 16 | Eržika |
| 17 | Nikola |
| 18 | Zrada |
| 19 | Červánky |
| 20 | Zabili ho |
| 21 | Sám letěl k horám |
| 22 | Koločavské hory |
Hnací silou bezmála čtyřicetiletého Ulrychova písničkářství však je nevysychající proud melodických nápadů, trvalejší než Jandův, Nedvědův nebo Svobodův. Ať ovlivněn Beatles, Cream, retro swingem, Fanošem Mikuleckým, horňáckými hudci nebo klezmerem, Ulrych má v každém z takových setkání nakonec melodicky navrch. Jímavými, samonosnými motivy oplývají i nové skladby: zejména Přes sedm hor, Větvičko zelená, Ruce, Nad javorem u hájíčka a úvodní Koločavský pánbůh, jehož variantou jsou i závěrečné Koločavské hory. Ulrych také vyspěl ve stavbě hudebního dramatu, jak je zřejmé ve srovnání s předchozím muzikálem Radúz a Mahulena. Hravě, přirozeně, a přitom logicky rozvíjí a proplétá stará i nová hudební a textová témata, někdy s použitím jen několika taktů či vět. Tak se třeba mezi čtyřmi po sobě jdoucími písněmi doplňují lidová poezie Lásko, bože lásko, text Všechno je jinak až z alba Bílá místa (1993) a čerstvé melodické motivy.
|
On-line rozhovor s Ulrychovými najdete ZDE. |
Oporou onoho pozměněného, moravsko-balkánského zvuku skupiny Javory jsou vedle houslí, violy a zobcových fléten Kateřiny Štruncové, cimbálu Dalibora Štrunce a baskytary Petra Surého i důležití hosté, především klarinetista a saxofonista Antonín Mühlhansl. Co v Ulrychově zpěvu ubývá na síle, to přibývá na výrazové průraznosti. Doslova fenomenální je polnicový zvuk a něhyplné zpěvní odstíny Hany Ulrychové, jíž bohové hudby zřejmě zastavili čas.
 Hana a Petr Ulrychovi při on-line rozhovoru v redakci iDNES v březnu 2002. |
 Hana a Petr Ulrychovi při on-line rozhovoru v redakci iDNES. |
 Obal alba Hany a Petra Ulrychových Koločava. |
