Při zmínce o knihách a popíjení se mnohým automaticky vybaví díla Jaroslava Haška, Bohumila Hrabala nebo Františka Gellnera. Vždyť jejich láska k pivu, vínu či kořalce je regulérní součástí školních učebnic. Autoři se však rozhodně neomezují pouze na ty nejznámější spisovatele či básníky.
V knize má své místo i prvorepublikový antisemita Karel Rélink nebo naopak současný novinář Josef Chuchma. Čítanka je to opravdu pestrá, rozdělená do kapitol věnovaných jednotlivě pivu, vínu či destilátům, stejně jako různým žánrům od aforismu po lidovou píseň.
Známá i neznámá hesla
Obálka knihy Pijácká čítanka
„Pivo píti, vesel býti, hezké děvče v lásce míti, to nás, bratři milí, blaží každou chvíli: pojďme tam a píjme ho až do rána bílého,“ připomínají autoři jeden z hradeckých hospodských popěvků, které sbíral po Čechách Karel Jaromír Erben. Dnes už je téměř nikdo nezná, ačkoliv v sobě mají o trochu více poezie než novodobé aforismy.
Ať už mluvíme o notoricky známém – „kdo nepije s námi, pije proti nám“, nebo „nad alkoholem se ještě nikomu nepodařilo zvítězit, jen Morava remizovala“. I ty však v čítance mají své místo.
Nechybí hantýrka
Asi se najdou tací, kteří by Kopáče a Šofara mohli nařknout z propagace alkoholismu. Svou náklonnost k nápojům s vyšším podílem etanolu však podávají vkusně a hlavně s humorem. Nehledě na to, že instituci čítanky, která mnohým způsobuje vinou zdlouhavých hodin čtení na základní škole dodnes kopřivku, povyšují na zábavný a poučný žánr.
V závěru knihy si každý čtenář ještě samostatně může projít alkotestem a alkokvízem, ve kterém si ověří nabyté znalosti. Kolik lidí dnes asi ještě tuší, co slangově znamená fafrňák, hodit ženkli, objednat si v hospodě magické oko nebo semafor?
Sami autoři upozorňují: „Konzumovaný alkohol je dobrým sluhou těm, kdo favorizují libido na úkor mortida, kdo volí esenciální slast před existenciálním vytržením. Ty druhé, „nepřipravené“ může samozřejmě zničit, pohřbít. Pití je možná pro chudé, ale ne pro slabochy.“
Pijácká čítanka však tak velké nároky na svého čtenáře neklade. Rozhodně si ji však více užije ten, kdo chápe, co myslel Vladimír Holan, když psal o „lávě, co hned v žilách vře“, nebo když Jaroslav Vrchlický básnil o „krvi, kterou nám propůjčil sám bůh“.
