Přesto se v tomto závěrečném dílu zuckermanovské ságy Roth vrací nejen k postavám, ale především k tématům z Eléva a celý cyklus tak kruhově uzavírá: opět se zabývá smyslem literatury a literární tvorby pro autora, čtenáře a lidskou zkušenost vůbec, jakož i existencemi těžícími z literatury a vyvíjejícími kolem ní více než sporné aktivity.
Spojení mezi prvním a posledním zuckermanovským svazkem je mnohem těsnější v angličtině (v originále The Ghost Writer a Exit Ghost), přičemž české Duch odchází nedokáže postihnout úsečný a pohrdavý podtón názvu původního. A s duchy se přitom opravdu setkáváme: ať už je to "průsvitný duch mojí touhy" (čti neuskutečnitelnost sexu), nebo obrat "duchové, svědkové zániku literární éry", jímž Zuckerman označuje sebe spolu s Amy Bellettovou, asi největším přízrakem z minulosti.
Výběr z RothaPortnoyův komplex – 1969, česky 1992 a 2006 |
Navíc je titul převzat z Macbetha, a i proto je tak důležitý motiv hry ve hře. Spisovatel Zuckerman totiž do svého vlastního příběhu vkládá divadelní dialog postav označených jako ON a ONA, čistou fikci, kterou později může životopisec interpretovat jako skutečnost a s jejímiž posledními řádky také Zuckerman (potažmo Roth) z románu důstojně odchází.
Leč zpátky k paralelám s Elévem. Někdejší Zuckermanův idol Lonoff je mrtvý, avšak na studiu jeho údajně skandálního života se hodlá proslavit mladý a ambiciózní Kliman (vlastnostmi upomínající na Zuckermana). Dnešní Zuckerman se zase jakoby převtělil do Lonoffa – zabydlel se v jeho regionu a věnuje se jen práci.
Svým pojetím tvorby nicméně Zuckerman a Kliman představují pravé protipóly: Zuckerman nechápe periodika hemžící se fotografiemi herců a modelek, nicméně k nepříčetnosti ho dovádí hlavně takzvaný kulturní žurnalismus snažící se obnažit spisovatelovu osobnost a ignorující samotné texty. Symbolem onoho úpadku je právě Kliman: nejenže se na základě Lonoffovy nikdy nepublikované prózy pokouší Lonoffovi prokázat incest, ale životopis z jeho pera by pro Lonoffa znamenal druhou smrt. Vždyť každá biografie je, jak tvrdí Zuckerman a Lonoffova družka Amy, životem zalitým do betonu.
Proč číst nového Rotha?
Jako v Sabbathově divadle nebo Umírajícím zvířeti se tu Roth zaobírá nemocemi a fyzickým úpadkem. Okrajově pojednává o židovství a připomíná i holokaust, na mušku si bere jak "načuřené feministky", tak "příšerně stupidní politicky korektní sračky", přičemž ani akademické prostředí nevykresluje nijak lichotivě.
. Roth v knihovněRecenze a glosy |
Přesto je tato kniha v kontextu Rothovy tvorby výjimečná: pronikavě – a přitom jakoby mimoděk – glosuje atmosféru v Americe po 11. září. Zuckerman totiž do New Yorku zavítá právě v týdnu začínajícím 28. říjnem 2004, kdy vrcholí souboj mezi Bushem a Kerrym a probíhají prezidentské volby. Současné dění ho však zanechává chladným – nenavštíví Ground Zero, nýbrž Metropolitní muzeum a ve srovnání s útokem na Pearl Harbor, atentátem na Kennedyho nebo koneckonců i vítězstvím Eisenhowera či Nixona mu aktuální situace nepřijde zrovna mimořádná.
Proč číst nového Rotha? Rozhodně ne proto, abychom spekulovali, zda měl jako Zuckerman rakovinu prostaty či zda si také znovu pročítal Josepha Conrada, ale pro citovou a myšlenkovou hloubku, jaké je schopen často v rámci jediného odstavce dosáhnout. A pro nádheru poslední tragikomické kapitoly ze Zuckermanova života, jakož i pro tragikomickou nádheru posledních Zuckermanových vět: "V hrobě přibral."
PHILIP ROTH - Duch odchází
Mladá fronta, Praha 2008. Překlad Jiří Hanuš, 280 stran, 289 korun.
Hodnocení MF DNES: 90 %
