Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Philip Roth aneb Když vládne užvaněnost tupců

  18:48aktualizováno  18:48
Od poloviny 90. let píše klasik americké židovské literatury Philip Roth (1933) ve vrcholné formě. Sklízí jedno uznání za druhým, ale Nobelova cena se mu vyhýbá. Proč ji nedostal, nejlépe objasní Sabbathovo divadlo, román, za nějž Roth obdržel roku 1995 v USA Národní knižní cenu a který se dostává k nám.

Spisovatel Philip Roth | foto: Profimedia.cz

Jak sám autor připustil v rozhovoru pro list New York Times, Sabbathovo divadlo pro něj znamenalo opravdový návrat k americké látce a hlas protagonisty Mickeyho Sabbatha je po delší době opět americký hlas, jaký dal o pár let později vzniknout proslulé americké trilogii.

Hlas šoustavého mnicha
Počátek 90. let totiž Roth trávil střídavě v Londýně a v Jeruzalémě a věnoval se spíše postmoderním experimentům s identitou (Milostné rozmluvy, Operace Shylock), nebo naopak čisté non-fiction (Odkaz). Až po bouřlivém rozvodu s anglickou herečkou Claire Bloomovou se natrvalo vrátil nejen do Států, ale též k tomu, co recenzent David Louis Edelman s notnou nadsázkou nazval urážením lidí: ať už otevřenými popisy aktů pohlavní zralosti všeho druhu či ostrými výpady proti pokrytectví a vyhraněným projevům politické korektnosti.

. Výběr z Rotha

Portnoyův komplex – 1969, česky 1992 a 2006
Milostné rozmluvy – 1990, česky 1993
Odkaz – 1991, česky
Operace Shylock – 1993, česky 1999
Americká idyla – 1997, česky 2005
Lidská skvrna – 2000, česky 2005
Spiknutí proti Americe – 2004, česky 2006
Umírající zvíře – 2001, česky 2007

Což, jak podotkl přední znalec Rothova díla a vůdčí americký konzervativní kritik Harold Bloom, nikterak nekonvenuje feministickým a multikulturním zájmům ve Stockholmu.

Mickey Sabbath je stárnoucí, leč stále náruživý Žid, jenž sám sebe charakterizuje jako šoustavého mnicha, hlasatele evangelia smilné lásky nebo staré zvíře, čímž připomíná jak Alexe Portnoye po zhruba padesáti letech (Portnoyův komplex), tak Davida Kepeshe na prahu smrti (Umírající zvíře).

Philip RothProfesně – bez peněz i bez práce – i na konvenčně chápané osobní rovině – bezdětný a nešťastně ženatý – je ztělesněním neúspěchu a jeho jedinou odpovědí na bolest a nespravedlnost světa je potěšení, jaké mu v míře vrchovaté poskytuje především milenka Drenka, bývalá občanka bývalé Jugoslávie. Ta však umírá na rakovinu a zdrcený Mickey se vydává na cestu: do New Yorku, místa své někdejší krátké divadelní slávy, do krajiny dětství a také do vzpomínek.

V různých fraškovitých peripetiích se hrdina pokusí svést několik dalších žen, vymyslí si vlastní epitaf a odhodlává se k sebevraždě. Komické momenty však nepozorovaně přerůstají ve vážnou meditaci o smyslu bytí (je život čirá svoboda, nebo čirá nesvoboda?), navíc je náš satyr obdařen neobyčejnou výřečností a vtipem.

Jak ostatně podotýká, když se potká s nyní značně movitým přítelem z mládí: "Vzdělaná buržoazie ráda obdivuje někoho, kdo buržoazním okovům unikl." A dle stejné logiky podlehne Sabbathovu kouzlu i čtenář.

Zatímco Drence připadá Amerika stále jako země neomezených možností a nových příležitostí, mladá Němka rovněž se účastnící milostných hrátek dešifruje americký "nablblý hovor" nikoli jako kamarádství, nýbrž jako přetvářku. A jejímu úhlu pohledu se blíží i Sabbath, jehož názory občas koketují s levicovým anarchismem: Kubu za Batisty vnímal jako "jeden obrovský americký nevěstinec a kasino" a odpuzuje ho americký oficiální jazyk, v němž obrat "poslat vzkaz" znamená, že se někde bombarduje.

. Roth v knihovně

Recenze a glosy

Jeho největším nepřítelem je politická korektnost pěstovaná na akademické půdě, kde kdysi vyučoval. Zejména poté, co se provalí jeho avantýra se studentkou, neváhá přiznat, že nenávidí Japonce (nejen že mu za druhé světové války zabili bratra, ale Japonka je i úzkoprsá děkanka), že v lásce zrovna nechová ani studenty, neboť se nedokážou souvisle vyjádřit, a že nevěří v rozklad západní civilizace, jež coby důkaz sebemrskačství prohlásí Othella za nepřípustného, jelikož "zvěčňuje stereotyp černého muže jako násilníka".

Navíc mu nervy drásá "bezduchý gójský humor" manželky navštěvující schůzky Anonymních alkoholiků (organizace, jež si v USA vydobyla až posvátnou úctu) a její snaha podělit se o své prožitky s okolím.

Pokud má jednou větou postihnout chmurnou podstatu současnosti, pak "zemi ovládla užvaněnost tupců", proti níž se zoufale pokouší "najít nit významu, jež by držela pohromadě všechno, co není v televizi".

Měljsem, Bylbych, Mohlbych
Mickey Sabbath je rozporuplná postava: na jedné straně nesnáší tzv. frustrace z dětství, ale zároveň jej pořád deptá ztráta bratra, kterého si jeho žalem ochromená paměť neúměrně idealizuje. (Mimochodem právě ony jímavé vzpomínky na dětství označilo několik amerických židovských autorit za nejpůsobivější části celého románu.)

Nechce ničeho litovat, ale zároveň si slovy "Měljsem, Bylbych, Mohlbych" uvědomuje, co všechno neudělal. A vrací se do Nové Anglie, jako by mu přece jen došel dech. Nezmocňuje se ho tedy plíživě nepřiznaný – a docela sympatický – pocit, že promarnil život?

Naprosto protichůdné jsou reakce na nesčetné erotické pasáže knihy. Zatímco valné většině recenzentů přišly smysluplné mimo jiné proto, že i dnes boří morální zábrany a etická tabu (viz masturbace na hřbitově), třeba britský prozaik Martin Amis ve sbírce esejů Válka proti klišé prohlásil, že ho po chvíli vyprovokovaly k jediné touze – další takové pasáže přeskočit.

K čemuž lze pouze dodat, že i v kontextu Rothovy sexem nabité tvorby je Sabbathovo divadlo něčím výjimečné: chutí milovat se kdykoli, kdekoli a jakkoli totiž Sabbatha předčí žena – jeho "východoevropská" družka. Jedinou vážnější výtkou tudíž zůstává, že na rozdíl od Americké idyly portrétující 60. léta nebo Lidské skvrny řešící rasová dilemata tu Roth nezabudoval žádný širší společenský rozměr.

Místo něj se sice objevuje metafora divadla – Sabbath je bývalý loutkář a tuší, že "hra se chýlí ke konci", ženy v jeho životě byly buď křehké Ofélie, nebo hubaté Mirandy apod., nicméně pronikavé hloubky nedosáhne.

Philip Roth - Sabbathovo divadlo
Překlad Jiří Hanuš. Mladá fronta, 412 stran, cena 349 korun.
Hodnocení MF DNES: 90 %

Autor:



Nejčtenější

Film s Johnnym Deppem Město lží byl stažen měsíc před premiérou

Johnny Depp s kapelou Hollywood Vampires na pražském Letišti Letňany, 13....

Premiéra filmu Město lží, v němž se mají v hlavních rolích představit Johnny Depp a Forest Whitaker, byla měsíc před...

GLOSA: Brutal Assault opět dokázal, že patří k evropské špičce

Záběr z festivalu Brutal Assault 2018

Kolem 19 tisíc lidí dorazilo do areálu pevnosti Josefov v Jaroměři na letošní ročník festivalu Brutal Assault. A...



Spisovatelé napadli koncert Karla Gotta v Lipsku. Přitom žádný nebude

Karel Gott v pražské O2 areně 12. června 2018

Část Asociace spisovatelů se rozhodla napadnout říjnové vystoupení Karla Gotta v rámci Roku české kultury v Lipsku. Z...

GLOSA: Hutka poslal na Zemana smrtku. To už není protestsong, ale nevkus

Jaroslav Hutka (Open Air Music Festival Trutnov 2012)

„Miloš je zhroucený a oči v sloup, z cigaret zvedá se štiplavý čoud, zubatá už na Hrad chvátá,“ zpívá se v novince...

Poslední role. Robert Redford oznámil, že chce skončit s hraním

Robert Redford (Benátky, 1. září 2017)

Oscarový herec a režisér Robert Redford ohlásil konec kariéry. Pro Deadline potvrdil svá slova z rozhovoru v časopisu...

Další z rubriky

RECENZE: Kdyby Dickens vstal z mrtvých, v Sarah Perryové by měl konkurenci

Anglická spisovatelka Sarah Perryová

Viktoriánský román neumřel s Charlesem Dickensem, dokazuje anglická spisovatelka Sarah Perryová.

RECENZE: Lovecraftovy děsivé vidiny je v komiksu zapotřebí dávkovat

Z knihy  Z neznámého světa a další příběhy

Kdyby měla hororová literatura svoji burzu, šly by akcie amerického autora Howarda Phillipse Lovecrafta, který žil v...

Zemřel ruský spisovatel Vojnovič, autor příběhů vojína Ivana Čonkina

Vladimir Vojnovič

Zemřel ruský spisovatel Vladimir Vojnovič, který předpověděl éru nynějšího ruského prezidenta Vladimira Putina. S...

Najdete na iDNES.cz