Autobiografičnost v Šabachově díle přitom chápejme dosti volně: prozaik se rozvzpomíná hlavně na atmosféru odešlých časů, na to, jak si v sobě danou dobu citově uchoval. K této evokaci využívá zážitky jak svoje, tak svých známých a přátel, ale i historky kdesi zaslechnuté; to vše ještě notně pepří fabulací. Silná pocitovost, emotivní přístup k dějinám, má však jedno úskalí, v Opilých banánech dobře viditelné. Konkrétní doba, v níž se příběh odvíjí a bez níž není myslitelný, nemá sice podobu pasivní kulisy či kolorujícího ornamentu, nicméně připomíná kašovitou hmotu, jíž se dle potřeby dotvaruje dějová kostra.
Konkrétně: Opilé banány jsou zasazeny do první poloviny osmdesátých let, kdy se mezi dětmi sbírala malá barevná umělohmotná céčka a v rádiu o tom zpíval borec Michal David, Petr Janda s Olympikem lkal o "slzách tvý mámy šedivý" a Kotvald s Hložkem probírali "holky z naší školky". Vypravěčem prózy je šestnáctiletý kluk, který žije s matkou a nevlastním otcem Bedřichem - sochařem, který svůj talent těžce propíjí v alkoholu a zoufale drobí v kšeftech pro komunistické stavby a památníky; tenhle zmar ovšem spíš upomíná na nejtemnější sedmdesátá léta. A pospolitá atmosféra a naivita lumpárem, jež vypravěč podniká a zažívá se svými přáteli Břečkou, hluchým Víťou, s frajerem Ptáčníkem a s krásnou dívkou Danielou (na konci v jemně podané scéně s ní konečně přijde o panictví) mají v sobě naopak chuť "šakalích let", roků padesátých a šedesátých. Spisovateli se ta tři desetiletí stírají v oparu, který působí krotce a neurčitě; načrtávaná idyla činžákové periferie je trochu falešná, literátská, poněvadž v osmdesátých letech se periferie fakticky nacházela už jinde - na okrajových, drsnějších sídlištích.
Petr Šabach: Opilé banány |
Ilustrace na vazbě a typografie Pavel Štefan |
Ladislav Horáček - Paseka, Praha a Litomyšl 2001 |
176 stran, náklad neuveden, cena 149 korun |