Přestěhování do Prahy bylo pro Muka zlomem. "Mám zde domov, protože tu mám práci," říká bývalý Jihočech. Vyrůstal v Českých Budějovicích a do Prahy jezdíval v 80. letech na bytové filozofické semináře. Avšak od půlky 90. let, kdy za ním zůstaly trosky kapely Shalom, nabrala Mukova dráha jiný směr: první sólové album Brány vzkazů bylo ještě ponořeno do textových mlh a chmur, hudebně bohatě proaranžované, avšak nenašlo tolik posluchačů jako shalomovské projekty.
Vydavatelská firma Monitor-EMI tedy Mukovi vymyslela jinou hudební vizáž, ale zpěvák by se v ní prý necítil dobře. Rozhodl se počkat. Skládal do šuplíku, hrál v muzikálech, budoval domácí studio. Ze studia "vypadla" i písnička Karla Černocha Zrcadlo, která se stala jakýmsi testem pro rádia. Skladba se zařadila mezi dvacet nejhranějších hitů a pomohla k vydání Jizev lásky. "Černochovy věci jsem hrál už kdysi u táboráku," říká Muk, který si sám zaplatil vydání tisíce kusů "černochovského" minialba.
"Dnes je nesmyslné chtít po gramofonové firmě závratné investice. V domácím studiu můžu natáčet ve chvílích, kdy se na to cítím. Firmě dodám hotový produkt," říká Muk. Stejně tak je připraven nabízet písňové verze rádiím. Sám se chce chovat jako firma. "Možná bude hudba časem zadarmo, gramofonové společnosti se změní na servisní organizace a umělec bude hledat sponzora, který by do něho investoval." Muk přikyvuje na otázku, zda ho bavily či baví muzikály Rusalka či Johanka z Arku. Líbila se mu jedna z prvních velkých produkcí - Jesus Christ Superstar.
"Přicházely různé nabídky. Když mi zavolala Bára Basiková, abych vystupoval v Rusalce a já si poslechl nahrávky, hned jsem kývl. Problémy vznikly až při zkouškách," vzpomíná Muk. Zpívajícímu divadlu se přizpůsoboval ztuha, nedostával ze sebe emoce, chtěl to pod palbou kritiky zabalit, ale vydržel. "Pak jsem zjistil, že mě muzikál baví..." Kromě toho Petr Muk koncertuje s užší sestavou. Kdysi velký talent alternativního popu se dnes nevyhýbá ani módním přehlídkám, plesům, večírkům pro zaměstnance firem.
"Snad každý den někde vystupuju. Není dobré, když člověk nemá do čeho píchnout, jak jsem to zažil v roce pětadevadesát." Muk sice není nakloněn tomu, když musí v televizi mimicky klapat ústy na playback, ale i tohle bere pragmaticky: "Estrádní pořady jsou bohužel jediné, v nichž můžete prezentovat svoji muziku a které mají vyšší sledovanost." Ani svoje zasedání v porotách soutěží typu Carusošou nebo Do-re-mi nevidí jako problém: "Je to o muzice, o touze vyniknout, o tom, s čím jsem vstupoval do hudby i já. Můžu třeba pochybovat o způsobu moderování těch pořadů, ale jejich princip se mi zdá dobrý."
Ovšem návštěvu erotického Peříčka by mu prý dcery neodpustily, tady cítí jasně vymezený mantinel. "Když vidím, že se lidi baví, jsem spokojený. Mnohdy si říkám, co tu dělám, radši bych měl sedět doma," uvažuje nahlas Petr Muk a dodává: "Ale pak mě hraní nabije a začnu dělat to, s čím jsem do šoubyznysu šel. Začnu komunikovat s lidmi. Horší by bylo, kdyby mě odzívali."
 Zpěvák Petr Muk na fotografii z přebalu svého CD Jizvy lásky. |
 Zpěvák Petr Muk na fotografii z přebalu svého CD Jizvy lásky. |
 Zpěvák Petr Muk na fotografii z přebalu svého alba Jizvy lásky. |
 Zpěvák Petr Muk na fotografii z přebalu svého CD Jizvy lásky. |
 Obal CD zpěváka Petra Muka Jizvy lásky. |
