Po předchozím Albu, kterého se prodalo 60 000 kopií, bude asi dvojnásob těžké navázat na úspěch. "Uvědomoval jsem si to. Ovšem k novince Bez křídel jsem přistupoval stejně střízlivě jako k prvnímu titulu, aniž bych tušil, co se stane. A je to podle mě znát," tvrdí Petr Kolář, který se dal na sólovou dráhu v době, kdy řada jeho kolegů spíše končí.
Za sebou měl spolupráci s kapelou Precedens, jeho hlas hřměl v sestavě Arakainu a s Michaelem Kocábem a Tomášem Kymplem vytvořil popové album náladových písní na dobrou noc. Muzikálové publikum znalo Petra Koláře z představení Tři mušketýři nebo Golem, což, pravda, nejsou nijak zázračné kusy.
Nová parta
Ovšem skladba Karla Svobody Ještě, že tě lásko mám, do které se Kolář opřel s vervou romantika, na něho strhla pozornost. "Vždycky jsem byl součástí kapely, nehrál jsem si na sólového zpěváka. Ale před třemi lety mě napadlo, že bych to mohl zkusit. Chtěl jsem rozhodovat sám nebo v týmu lidí, které mám kolem sebe, a to mi přišlo dobré. Nechtěl jsem si zvýšit ego - ‚Vy budete držet pusu a dělat, co vám řeknu‘. Jsem otevřený jakékoli komunikaci, ale ten impulz a to, co by se mělo dělat, vychází ze mě," míní Petr Kolář.
Debutové Album nenadchlo kritiku, ale ukázalo, že konzervativní zpěvák si během let nastřádal spoustu fanoušků. A překvapení ověnčené také cenou Anděl pro vokalistu roku 2005 bylo na světě. Petr Kolář vyrazil na své první turné a rozešel se s Petrem Henychem, spoluautorem Alba. Dnes to nechce příliš komentovat. "Ventilovat vnitřní problémy veřejně nemá smysl, protože to nikam nevede. Ale i k tomu člověk musí postupně dozrát."
Nového spoluautora pro desku Bez křídel, která vyjde 17. září, našel Petr Kolář hlavně v hráči na klávesy a skladateli Kájovi Maříkovi, který stál například u zrodu některých alb Daniela Landy. "Je to výborný muzikant a producent, pracoval také pro Báru Basikovou. A jelikož jsem v minulém roce začal jezdit do Bratislavy hrát divadlo, napadlo mě, že bych mohl prolomit česko-slovenské ledy, které jsou podle mě uměle vytvořené," vysvětluje Kolář.
Oslovil Ivana Táslera ze slovenské skupiny I.M.T. Smile, který složil například píseň Baroko pro Richarda Müllera. "Vytvořili jsme nějaké skladby, čtyři z nich se dostaly na desku. Spontánně vznikl takový česko-slovenský tým, příjemní lidé, se kterými jsem si padl do oka," doplňuje Kolář.
Součástí okruhu spolupracovníků se stal také Martin Němec, skladatel, výtvarník a scenárista, Kolářův někdejší šéf z kapely Precedes. Němec Kolářovi napsal většinu textů. "Na první desce jsem měl podíl na textech. Nyní jsem netextoval ani jednou, spíš jsem víc mluvil do muziky. Zase to byla nová zkušenost. S Martinem jsme si dost podobní, už tím, že jsme narození ve stejném měsíci, i když věkový rozdíl činí deset let. Máme shodný přístup k životu, rozumíme si lidsky. Nahrávky v něm vyvolaly stejné pocity jako ve mně," prohlašuje zpěvák, který se stále hlásí k muzice ze 70. a 80. let.
"Opět vycházím ze starých kořenů hard rocku nebo poprocku. Je to stará hudba, ale v tomhle kabátě a v mém podání," říká Kolář na adresu nového alba, které je místy klidnější a intimnější. "Deska Bez křídel je rozmanitá, přitom zůstala zachována klasická sestava kytara, basa, buben a klávesy. Techniku používáme k tomu, abychom lépe nahráli zvuk obvyklých nástrojů. Je mi to bližší než umělé zvuky."
Zpěvák má rád, když se rockové a intimní nálady střídají. "Ale důležité věci, které chcete sdělit a jež jsou intimní, by takové měly zůstat i v muzice. Nedají se sdělit hrubým projevem či řevem. To člověka tolik neosloví. Když budu na nějakou křepelku řvát, asi ji nezasáhnu tak, jako když jí to řeknu v klidu," míní.
Bonus od Karla Svobody
Při tom si Petr Kolář vzpomněl na dva lidi, se kterými se již nikdy nesetká. Chraplák Jiřího Schelingera určil styl skladby Šípková Růženka, již původně natočili Deep Purple a kterou Kolář zná od dvanácti let. "Snažili jsme se o starý zvuk, aby píseň zněla věrně. Kdysi jsme ji hrávali na tancovačkách a u ohňů. Chtěl jsem ji zazpívat, a tak jsem ji zařadil jako bonus. Šípkovou Růženku považuji za baladu, která je nepřekonatelná," vysvětluje Kolář.
Své předchozí album konzultoval s Karlem Svobodou, jehož píseň Přísahám se nyní stala druhým bonusem. "Je to poslední věc, kterou jsem s Karlem Svobodou dělal. Prožil jsem s ním pěkné věci a hodně jsem se od něho naučil. Tuhle píseň z muzikálu Golem jsem vzal trochu za svou a zařadil ji na desku. Jinak v muzikálu Golem vystupuji dál, byl jsem u něho od začátku."
Mimochodem, již zmíněná Svobodova skladba Ještě, že tě lásko mám přinesla Kolářovi úspěch na mezinárodní soutěži zpěváků v Istanbulu: "Byl to docela příjemný výlet a zajímavá konfrontace deseti evropských zemí. Zpíval jsem v amfiteátru s pěti tisíci lidmi. Ostatní zpěváci byli o hodně mladší než já. Nedával jsem si vůbec žádnou naději - ale prostě jsem tu soutěž vyhrál."
Do Bratislavy si Petr Kolář jezdí zahrát ve Třech mušketýrech. "Uvidíme, jestli nějaká nabídka přijde, ale už nebudu vystupovat ve třech muzikálech, maximálně v jednom. Chci se věnovat sólové dráze a koncertům. Já jsem rok od posledního turné nehrál a strašně mi to chybí," říká zpěvák, který od 24. září vyjede podpořit svou desku.
Dvouhodinový program bude složený z písní z obou desek, ke kterým přidá některé muzikálové skladby. "Je to součást mé práce, nechci je opomíjet. Předkapelou bude I.M.T. Smile. Pocházím z česko-slovenské rodiny, proč si časem nezahrát i na Slovensku. Letos jsem oslavil čtyřicítku, koncerty jsme navlékli jako narozeninovou party, tak doufám, že se lidi přijdou pobavit," věří Kolář
Sólová kariéra mu přináší i nepříjemné věci. "Přesto jsem stále rád, že jsem tu bránu otevřel. Jak říkám: nikdy neříkej nikdy. Třeba budu rád, až budu moci nastoupit do nějaké kapely. Ale zatím mě to baví," uzavírá Petr Kolář.
