Trilogie Souhvězdí natočená v rychlém sledu během pouhých tří let vznikla tak, že jste to prý „neuváženě“ ohlásil do médií. Takže co mi povíte? Bude další trilogie?
To už ne! Tohle byl trošku poprock, tak teď skládám ultratvrdou desku. A pak máme pro naše fanoušky a vůbec muzikanty nabídku, jestli by nechtěli pro Olympic udělat písničku. Takže by další album mohlo vzniknout z cizích písniček. Počítám s tím, že by nám něco mohli napsat třeba David Koller, Marek Ztracený nebo Radek Pastrňák.
To je zajímavý nápad, ale vy jste si písničky vždycky psal sám, ne?
Možná, že to je scestná myšlenka, a vůbec to kvůli tomu nebude znít jako Olympic. I když my si budeme vybírat a pak si to stejně uzpůsobíme. Spíš se bojím, že toho materiálu přijde buď strašně málo, nebo strašně moc, anebo to budou nějaké odpady. Pak by z té desky asi sešlo. Takže je to ještě otevřené.
Na aktuální desce máte docela pestrou sbírku textařů. Jak jste si je vybíral?
S některými spolupracuji už delší dobu. Ale samozřejmě mi vznikla díra po Zdeňku Rytířovi a Pavlu Vrbovi, se kterým jsem někdy napsal i půl desky. Někdo se mi nabídl sám, někoho jsem si vybral. Ondřej Fencl, ten mi připadá docela jako zjevení. Mladý kluk, jehož texty mi vyhovují. Nejsou to jen slova, ale opravdové básně. To mám rád a u některých autorů mi to chybí. Líbí se mi, když zpívám písničku a až popáté přijdu na nějaký skrytý význam, který mě napoprvé nenapadl. Taky s texty Aleše Brichty souzním. On je bohužel v takové pozici, abych tak řekl, nasraného stárnoucího muže, což už je na mě trochu moc. Ale zadal jsem mu písničku o lásce a toho se zhostil bezvadně.
Deska se jmenuje Souhvězdí romantiků, ale je tam tedy jeden text, kde romantiku hledám jen stěží. V písni Opilej touhou zpíváte „Cítím tvůj klín, už se mi stejská, skrytou vášeň v kalhotách mám“.
No jo, tak to může znamenat leccos... Naditou peněženku, diamantovou kartu, placatici whisky...
Chystáte k nové desce turné?
Letos dojíždíme naše Permanentní tour a od příštího roku dáme Souhvězdí tour, takže budeme mít scénu s oblohou a z těch tří desek vybereme asi šest nebo sedm písní. S kostýmy ještě uvidíme. Možná je trochu odvážné to říct, ale máme pocit, že jsme nastartovali novou éru. Když vlak jede, tak musíme přikládat pod kotel. A nikde nestavět.
Jen tak málo písní z trilogie?
Z poslední desky budou minimálně čtyři. Tancovačka z minulé desky je taky úžasná... Vždycky toho z nových alb hrajeme míň, než bychom mohli, ale přece jen musíme dát spoustu starých pecek. Některé kapely přímo deklarují, že kašlou na lidi, to my rozhodně neděláme. Takže ten výběr písní musí brát na diváky ohled.
Kterou píseň nikdy nesmíte vynechat?
Určitě Želvu. Ale ono jich je víc. Osmý den, Slzy tvý mámy... Ty mají obzvlášť rádi na Slovensku, daleko víc než u nás. Ono je to taky tím, že jsme s tou písní soutěžili na Bratislavské lyře. Osmý den, Slzy, Jasná zpráva... to byly lyrové písničky a oni si je trochu vzali za svoje. Ale fakt, tam se na Slzy slzí, Češi jsou trochu brutálnější. A je zajímavé, že začneme hrát, a po druhé písničce začne čtrnáctiletý kluk řvát: Želvu! To je neuvěřitelné.
Trilogie vyšla během tří let. To je přece jen trochu nezvyklé, ne?
Na poměry Olympiku určitě. Vždyť třetí desku jsme vydali asi po devíti letech hraní. Ale díky tomu, že s námi ta tři aktuální alba natočil nový bubeník, tak už je po třech letech vlastně etablovaným členem kapely.
