Král Vladislav II. Jagellonský a jeho syn Ludvík významně ovlivnili jako čeští králové politický, kulturní a hospodářský vývoj na území Koruny české. Vladislava si česká šlechta zvolila králem po smrti Jiřího z Poděbrad.
Vládl v letech 1471 až 1516. Na trůn nastoupil již v patnácti letech a hned musel čelit uherskému králi Matyáši Korvínovi, který s podporou katolické šlechty a papeže ovládal Lužici, Moravu a Slezsko. Vlády nad těmito zeměmi se Vladislav ujal až v roce 1490 po Matyášově smrti.
Petr Čornej
Vladislavova mírná povaha se zalíbila i uherské šlechtě, která mu nabídla i uherskou korunu. Na její přání přesídlil do Budína a do Čech pak zajížděl už jen zřídka. Česká šlechta toho využívala k posílení svého postavení a rozmnožování svého majetku.
Jagellonci jsou spojeni s bitvou u Moháče, kde bojovali s Turky. K té však došlo za vlády Vladislavova syna Ludvíka, který vládl v letech 1516 až 1526. I on nastoupil na trůn velmi mladý, jako desetiletý chlapec. Stejně jako jeho otec pobýval většinou v Uhrách. U Moháče na dnešní maďarsko-srbské hranici Ludvík bojoval proti turecké přesile. Po prohrané bitvě se utopil v bažinách a česko-uherská Jagellonská větev vymřela.
Historik Čornej (1951) je autorem řady knih. Pátý svazek Velkých dějin zemí Koruny české, který vydalo nakladatelství Paseka stejně jako Český stát v době Jagellonské, čeští historici v anketě ocenili jako nejvýznamnější historickou knihu roku 2000. Za tutéž knihu Čornej dostal ještě téhož roku Cenu Josefa Hlávky.
