V obsazení s klavírem a smyčcovým kvartetem už úspěšně objel Slovensko, nová deska je však nahrávka studiová. „Dávno jsem toužil udělat takové album, jen k tomu nebyla příležitost. Ale nakonec jsem dostal podnět od fanoušků, že by takové verze chtěli slyšet, a to i u méně známých písní,“ líčí Nagy hlavní impulz ke vzniku alba. Zároveň tím vysvětluje, proč se na něj dostaly i ne zcela samozřejmé skladby jako Nad nami zomrel skladateľ, Bufet Viola nebo Parfémy.
Následně se dal dohromady ansámbl, který ze svých kolegů poskládal druhý houslista orchestru Slovenského národního divadla Milan Adamec. Přearanžoval písně tak, že mají úplně novou atmosféru. „Třeba rockovou skladbu Poďme sa zachrániť hrajeme úplně pomalu. A to je pointa celé desky, že některé hlasité písně vyzní nejlíp, když jsou potichu,“ dodává Nagy.
Původně se bránil být na Facebooku, ale když pochopil, že se tam dá oddělit soukromá a „pracovní“ stránka a sociální síť má i potenciál propagovat jeho hudbu, podvolil se.
„K písni 50 žiráf jsem udělal takový jednoduchoučký klip a za dva dny měl sto šedesát sdílení, což je super. Díky komentářům také vím, co si lidé myslí. Každý interpret potřebuje zpětnou vazbu,“ pochvaluje si zpěvák.
V písni 50 žiráf zpracoval dávný příběh zoologa Josefa Vágnera, který vybudoval oblíbený safari park ve Dvoře Králové. Jeho stádo žiraf dovezené z Afriky bylo údajně největší na světě. Jenže potom je museli na příkaz funkcionářů během jedné noci zlikvidovat. „Téma jsem v sobě nosil pětadvacet let a čekal jsem, až se mi k němu podaří napsat muziku, která by nebyla směšná a prvoplánová,“ vysvětluje Nagy.
Peter Nagy - 50 žiráf
„Celá kauza byla za komunistů tutlaná, nejspíš to byla pomsta. Já jsem tehdejší příběh nakonec použil jako metaforu toho, jak se chováme k lidem. Což už jsem udělal dřív, možná si vybavíte píseň Taxis z prvního alba skupiny Indigo. Vypráví o koních, ale vlastně o tom, že jsme coby lidi štvaní jako koně,“ dodává zpěvák.
Ve středu se Peter Nagy se svým akustickým programem představí v Kongresovém centru ve Zlíně, v neděli v Praze na Žofíně. „Pražské Divadlo Hybernia bylo před třemi lety beznadějně vyprodané, tak si myslím, že by to mohlo zase dopadnout dobře,“ říká.
„Nemám velké oči, pohybuji se ve středu žebříčků, lidi si moje písničky zpívají a jsem šťastný. Za rok mi bude šedesát, tak proč bych se honil? Mám rád víno, ale nechlastám. Drogy neberu, nikdy jsem to nepotřeboval. Jsem se svým životem maximálně spokojený,“ shrnuje zpěvák Peter Nagy.
