Pět žen prostě jenom stárne, ale pětice hereček dělá divy

- Tragikomedie Lásky v Lisabonu je čítankový příklad panevropské koprodukce a názorně ukazuje typ projektu, z nějž se vytratila původní záminka. Lásky, rozchody, veselé večírky i osamělé noci, nad nimiž se vznáší urputné dobývání milosrdně klamného příslibu, že život začíná ve čtyřiceti, mohla totiž pětice hrdinek filmu zakoušet kdekoli. Bezesporu fotogenické kulisy Lisabonu zde tvoří jen snadno zaměnitelný půdorys pro schůzky na výletní lodi, vyhlídkové jízdy pověstnou tramvají či kradmé pohledy přes malebné pavlače do oken, za nimiž záhadná sousedka do svítání tančí sólové flamenco.

Pro srovnání nemusíme chodit daleko: v česko-francouzské povídkové tetralogii Praha očima, producentské zakázce na téma město a láska, nakonec místo nebylo podstatné.
Model Lásek v Lisabonu navíc neskrývá, že by dovedl zužitkovat stejně tak tři nebo třeba deset hrdinek; je totiž rámován účelovou rekvizitou - televizní kamerou, před níž se jednotlivé aktérky nejprve představí a jíž pak svěřují svá tři největší přání. Napůl fikce, napůl dokumentární anketa - do takového obalu se vejde kdeco.
Hůř by se hledali tvůrci jako Luis Galvao Teles, jenž dokáže z útržků všedních trapasů i mikrodramat přirozeně složit přesný otisk životního pocitu čtyřicátnic, které směšně, dojemně i sebeironicky chytají poslední vlak. A už vůbec si nelze představit, že by schopných hereček, ochotných přiznat babí léto své krásy, měl režisér deset na každém prstu. Každá z těch pěti zralých žen a současně ještě všechny dohromady v dokonalé souhře uhihňaných internátních chovanek zde musí absolvovat totální sebevýprodej a přitom si uchovat nadhled i důstojnost.
V éře mladičkých manekýn přijaly své role jako dar; hrají o samozřejmém údělu stárnutí, dělají však takřka zázraky. Rozesmějí, když čelí sebevědomým -náctiletým soupeřkám, aby vzápětí bez vydírání rozplakaly. Navenek vyrovnaná reportérka Carmen Maurová třeba v telefonu vyslechne milování svého partnera se slečnou vzdychající "Ach bože" a glosuje to: "Aspoň víme, že je věřící." Guesch Pattiová coby odkvétající herečka budí frivolní pózou posměch i soucit vždyť pro své kocoviny přichází o dceru. Ani navenek stále dívčí Miou-Miou v roli profesorky neminou rozpaky, když se líbá s vlastním studentem a vidí úšklebky jeho spolužaček. Zvláštní roli má Marisa Berensonová: své kamarádky ochranitelsky konejší, ale od jejich objetí čeká víc. "Maminu", jež se postaví i smrti, tu pak hraje Marthe Kellerová. Jí patří finále, v němž lidská blízkost vítězí nad pošetilostmi.

Lásky v Lisabonu (Belgie-Francie-Lucembursko-Portugalsko 1997)
režie	Luis Galvao Teles
scénář	Luis Galvao Teles a Don Bohlinger
hrají	Carmen Maurová, Miou-Miou, Marthe Kellerová, Marisa Berensonová, Guesch Pattiová a další
distribuce	Gemini
čas	115 minut, titulky