RECENZE: Akce střídá akci. Hrdinný Pérák zasáhl cíl

Legendárního Péráka je poslední dobou všude plno. Nyní je k mání komiksové album s titulem „Pérák: Oko budoucnosti“ autorské dvojky Petr Macek – Petr Kopl.

Z komiksu Pérák: Oko budoucnosti | foto: Crew

Prvního českého superhrdinu, který na svých mohutně odpružených botách vyletí hravě po bok Supermana nebo Kapitána Ameriky, monumentalizoval nejprve Petr Stančík v novele Pérák (2008). Loni přidal etnolog Petr Janeček historickou práci Mýtus o Pérákovi.

„Perák: Oko budoucnosti“ sice nenabízí nic nového, příběhy vycházely na stránkách Ábíčka, ovšem poskládané pěkně do jedné knihy mají solidní drajv. Kresebný i scenáristický.

Příběh hrdiny, který ožil za protektorátu, kdy dával naději porobenému národu a posiloval odbojářské aktivity, je sice vyvedený v barvě, ale pracuje s černobílým schématem. S opozity láska a smrt, dobro a zlo, zločin a trest. Na jedné straně neohrožený Pérák a jeho schovanka, buclatá pekařka z Libně, na druhé pak nezřízeně vyžraný Žiletkář, fantom nočních ulic Prahy a oportunistický kolaborant.

Jasný rozvrh však ničemu nevadí, dá se na něm solidně stavět. Macek žene dějový příběh kupředu s rychlostí splašeného koně: akce střídá akci, dynamické záběry na zlovolné Němce a hrdinného Péráka se vrší málem až do nebe. Koplova svižná a pružná, řemeslně skvěle zvládnutá kresba pak snese srovnání s domácími mistry typu Karel Jerie nebo Jiří Grus.

Pérák: Oko budoucnosti

90 %

scénář Petr Macek

kresba Petr Kopl

2019, Crew, 88 stran

A proč vlastně „oko budoucnosti“? Protože je druhá světová válka, zlomový dvaačtyřicátý rok – a Hitler chce znát, jak to s ním a se světem podle jeho gusta dopadne. Tak vyšle do Čech svého okultního kurýra, aby vyhrabal ze země lebku mytické kněžny Libuše, známé věštkyně, která viděla „Prahu velikou“, a zeptal se rovnou jí. Jak to tak u akčních podívaných bývá, záměr se poněkud zvrtne. Pérák trochu osobnostně zavrávorá – ale jen proto, aby si otevřel dvířka pro „pokračování příště“. Čtenář se těší už teď.

A jistě nejenom proto, že s Pérákem je zábava. Taky kvůli morálnímu rozměru příběhu. Když si Pérák odepne péra z bot, je z něj normální Franta z Libně. Vlastně jeden z nás. Mohl by svou odvahou inspirovat. A je nakonec fuk, jestli opravdu žil, nebo jen povstal z městské legendy.