Je pravda, že jste dělala konkurz nejen na roli Carly, ale mohla jste mít i part Nicole Kidmanové alias Claudie?
Konkurz byl rovnou na tři různé postavy. Tvůrcům jsem řekla: Je mi jedno, co budu hrát, hlavně že mě v tomhle filmu budete chtít. Tak moc jsem toužila být v Nine. Pak mi režisér Rob Marshall zavolal a řekl, že je ze mě Carla.
Co následovalo?
Radost a strach, jestli to vůbec zvládnu. Když mi první den ukázali moji choreografii, úplně jsem se složila. Měli byste mě vyrazit, tohle přece nikdy nedokážu, říkala jsem nešťastně. Pak jsme začali zkoušet, tři měsíce krůček po krůčku, několik hodin tréninku denně. Bylo to vysilující a ani po dvou měsících jsem si stále nevěřila. Pak se však něco zlomilo a v okamžiku, kdy jsem své číslo odtančila celé, jsem byla maximálně šťastná. Neumíte si představit tu úlevu a radost.
Z filmu Nine - Penelope Cruzová alias Carla
Tanec jste studovala, tak proč jste se ho tolik bála?
Deset let jsem dělala klasický balet, ale nikdy jsem netančila profesionálně. Rob byl první, kdo na mě vsadil jako na muzikálovou herečku.
Co bylo nejtěžší?
Bála jsem se, že se zraním. Na začátku scény kloužu z nějakých čtyřiceti metrů od stropu k podlaze, která je celá ze skla. Už jsem se viděla, jak padám dolů. Odnesla si to chudák kostymérka, kterou jsem mučila dotazy, zda moje boty opravdu nebudou klouzat. A taky jsem všem ukazovala ruce, které jsem měla rozedřené od lan.
Se zpěvem to bylo snazší? Ve filmu Volver jste si jej vyzkoušela...
Kdepak, ve Volver ve skutečnosti nezpívám já! (směje se) Zpívat jsem se odvážila maximálně doma v koupelně, takže jsem se toho bála úplně stejně jako tance. V den, kdy jsme nahrávali ve slavném studiu Abbey Road, jsem byla tak nervózní, že jsem se bála promluvit. Měla jsem pocit, že bych mohla přijít o hlasivky. Legrační, že?
Rozhovor s Nicole Kidmanovou
|
"Nebyla to pro mě těžká role. Platonická láska mezi herečkou a režisérem je něco, co znám dobře z vlastní zkušenosti," řekla v rozhovoru, který poskytla v rámci londýnské předpremiéry novinky Roba Marshalla.Užívala jste si nákladné kostýmy?
Colleen Atwoodová, která je navrhla, patří k nejlepším výtvarnicím, jaké znám. Kdykoli jsem si vyšetřila půlhodinku, běžela jsem do ateliéru, abych se podívala, co dělá. A také jsem jim do toho samozřejmě mluvila: když děláte muzikál, začnete být posedlí vším, co s tím souvisí, kostýmy obzvlášť. Musí vám na milimetr sedět, pružit, nepřekážet. Najednou se zajímáte o věci, jako jsou suché zipy, patentky a zapínání.
Nechala jste si některý z kostýmů?
Kostýmy mám spojené s rolí, takže si nějak neumím představit, že bych si je oblékla jen tak. Bylo by to zvláštní. Proto si většinou nic nenechávám. Ovšem v případě korzetu z Nine jsem udělala výjimku, mám ho doma.
Jak jste si jako Španělka zvykala na Itálii, kde jste také natáčeli?
Lehko. Když měsíce jíte italská jídla, mluvíte s italským přízvukem nebo rovnou italsky, zvyknete si raz dva. Načas jsem se stala Italkou. Jako Španělka mám navíc k italské kultuře blízko, hodně věcí nás spojuje. Určitě si do Itálie zase někdy zajedu.
A co do Španělska? Točíte teď s hollywoodskými režiséry víc než kdy dřív...
... ale to neznamená, že kdyby za mnou přišel s rolí třeba Pedro Almodóvar, odmítla bych. Pedra zbožňuju, za ta léta jsme se stali opravdovými přáteli, obdivuji jeho práci. A i když žiju v Americe, doma pro mě pořád znamená ve Španělsku.
Nicole Kidmanová mluvila po premiéře o obětech, které filmu přináší v podobě času stráveného daleko od rodiny. Cítíte to stejně?
K natáčení tak nějak patří, že je člověk často sám a většinu života tráví po hotelech. Dá se s tím však leccos dělat a já se o to poslední dobou snažím. Pět let jsem byla neustále na place, točila jsem až tři filmy ročně. Nestíhala jsem se ani pořádně zamýšlet nad tím, koho hraju, a to není v pořádku. Tak jsem si řekla, že to musím vzít z jiného konce. Že je to můj život a moje práce a z obojího chci mít radost. Stalo se: jsem mnohem šťastnější.
