Režisér Petr Svojtka si vybral překlad Bohumila Mathesia bez čtvrtého, "afrického" jednání. Společně s dramaturgem pak ještě udělal další úpravy.
Navzdory zjednodušení původního díla se zdá, že inscenátoři vlastně netuší, o čem se má hrát. Stejně jako Gynt, který dělá spoustu věcí jen halabala, také režisér byl patrně nerozhodný, protože nevytvořil žádnou jednotnější stylizaci či koncepci.
První "pohádkově" laděnou část, v níž se hrdina chová jako velkohubý sobecký fracek a amorální zloduch, lze ve Svojtkově pojetí nejspíše chápat jako "rozvernou" parodii na původní drama.
V druhé části, začínající scénou umírání Gyntovy matky Aase, se už pochopitelně nic podobného nekoná; pozdější témata života, smrti a především bilancování nad vlastní existencí vyžadují hlubší pohled. Ten však Svojtkova verze nenabízí. Přispívá k tomu i obsazení Michala Dlouhého do hlavní role, tedy risk, který bohužel znamenal ztrátu.
Herec není schopen interpretovat verše srozumitelně, obtížné monology pouze odříkává, čímž je přes veškerou snahu spolehlivě vyprazdňuje. Jeho Gynt zestárne jen vizuálně, nikoli vnitřně, což jde proti smyslu celého textu.
Místo hlavního výkonu tak v paměti utkvívají hlavně scénografické a jiné nešťastné "nápady" jako například kulisy z papíru, na které herci kreslí a jež v mezích možností děje dokonce sami přestavují, lidové a další tanečně-pohybové vložky, trollové "vyparádění" zelenými parukami a zlatými uměle vyhlížejícími vánočními řetězy coby oháňkami či nemotorné blikání baterek.
Vnějškovosti zabíjejí vnitřek a výsledek se podobá slavné cibuli v Peerových rukou: má spousty slupek, ale uprostřed není nic.
HENRIK IBSEN - Peer Gynt
Divadlo Rokoko, překlad a úprava Bohumil Mathesius, režie Petr Svojtka. Hrají Michal Dlouhý, Naďa Vicenová, Kateřina Lojdová, a další. Délka 150 minut.
Hodnocení MF DNES: 20%
