Pecková: Rozdělila bych se o poslední sukni

  13:42
Provázejí ji přívlastky enfant terrible či rebelka. Ale pěvkyně Dagmar Pecková je žena, která jen bez obalu říká to, co si myslí, a dělá to, co chce.
V dubnu oslavila Dagmar Pecková čtyřicáté narozeniny. "Celá ta kariéra, kterou mám za sebou a doufám i před sebou, je tvrdě vydřená," říká světoznámá operní pěvkyně Dagmar Pecková.

Posledních deset jste vděčným objektem nejen odborných či společenských časopisů, ale i bulváru. Cokoliv uděláte, objeví se druhý den v novinách. Nevadí vám to trochu?
No nevím, jestli tu mají nějaký nedostatek příležitostí psát o jiných. Možná, že když mě odsud jednou vyšoupli, chtějí to teď uvést na pravou míru.

Narážíte na to, jak vás tehdejší dirigent Národního divadla Zdeněk Košler poslal před patnácti lety zpátky k "šibřinkám" a myslel tím karlínskou operetu? Vy jste proto odešla do Německa a domů se vrátila už jako hvězda...
Jsem typický příklad toho, že někdy je těžší se prosadit doma. Ale je zajímavé, že některé mladší kolegyně, kterým nikdo klacky pod nohy neházel, taky vyprávějí, že je tady nikdo nechtěl.

Tento příběh je díky vám populární, žádný rozhovor s vámi se bez něho neobejde. Je součástí vašeho image.
Tady se pořád něco mele o image, ale já jsem se nikdy o nic podobného nesnažila. Vždycky jsem se snažila jen o jedno - být svá. Žít podle vlastního vnitřního kréda. Nikdy jsem neuhnula ani o centimetr. Sláva může jeden den být a druhý ne.

Tahle vlastnost - neustoupit, není moc populární. Určitě jste musela potkat spoustu lidí, kteří se vás snažili přitesávat?
Jo, a vždycky špatně dopadli. Většinou to byli životní partneři. Mám určité životní tempo, asi fakt strašně rychlé, a mí partneři mají problém s tím srovnat krok. Nechci, aby se mi přizpůsobili, jen to vzali na vědomí. Kolikrát mám pocit, že musím na lidi čekat, a to mě zdržuje a otravuje.

Máte vypjaté povolání, které takové tempo vyžaduje. Ale trochu vás podezírám, že byste ho měla, i kdybyste byla za přepážkou spořitelny.
Já nevím, ve spořitelně vždycky stojím děsnou frontu. Kdybych tam měla pracovat, pomátla bych se. Když mám týden volno, mám pocit nevytíženosti a promarněného času. Vůbec v sobě nedokážu ten rozjetý vlak zastavit. Někdy si říkám: Co chceš ještě udělat? Co se ještě dá udělat? Ale stejně mě to někam žene...

No, o tom právě mluvím... Říká se tomu hyperaktivita.
To je strašné slovo. Ale to mi říkal už dávno dirigent Libor Pešek: prý by to bylo dobré, jenom kdybych nebyla tak hyperaktivní.

Prohry a vítězství


Očividně jste si jeho slova nevzala k srdci.
To nejde. Je to povahou. Moje matka byla mimochodem úplně stejná. Ano, byla úřednice, ale hyperaktivní. Byla na nás se sestrou sama, měla se co ohánět, protože co taková úřednice v Chrudimi tenkrát vydělala. A maminka ještě pomáhala v cukrárně a chodila uklízet a měla nevím kolik zaměstnání, aby to utáhla. Ale někdy ji podezírám, že to bylo také proto, že se cítila v kanceláři nevytížená. V tom jsem absolutně stejná.

Asi proto to nemáte zrovna jednoduché s muži...
No jo. Chlap, který se mnou žije, se musí obrnit trpělivostí. Svatou trpělivostí. Ten, kdo ji nemá, to nezvládne. Velká zátěž jsou také sláva a peníze.

To je zajímavá otázka. Nepodezříváte lidi, kteří se chtějí dostat do vaší blízkosti, že to dělají právě kvůli vaší slávě a penězům?
Ne, nikdy. Naopak jsem strašně důvěřivá. Každého si strašně rychle připustím k tělu a všechno mu dám. Můj děda říkával, že bych se rozdělila o poslední sukni. O to víc mě mrzí, když takové tendence prozřím. Pak bych zabíjela. Ale neviním ty lidi, jen sebe. Je mi těžko u srdce, že nevidí jinou kvalitu, než tuhle.

Setkáváte se s tím často?
Pár takových partnerů v poslední době bylo. Je zajímavé, že když jsem byla jenom nějaká slečna Pecková, moc podobných proher jsem nezažívala. Až v devadesátých letech, kdy se to kolem mě začalo motat, přicházela jedna za druhou. Naštěstí můj nynější muž Klaus je Němec a v Německu mě znají fachmani, lidi z kruhů vážné hudby, ale obecná veřejnost ne. Proto jsme tak šťastní a spokojení. On má své povolání, které dělá na určité úrovni, má své příjmy a nemá potřebu mít doma slavnou ženu. Chce mít doma mě. Nasvědčuje tomu i jeho vřelý vztah k mému dítěti.

Jak spolu komunikují?
Slyšíte, ne? Tedýsek mluví plynně německy. Klaus k nám přišel, když mu bylo kolem dvaceti měsíců a začal na něj mluvit německy, protože česky prostě neumí. Já jsem na něj dál samozřejmě mluvila česky a s Klausem jsme se mezi sebou bavili německy. Pak jsem jednoho dne Tedýska večer koupala a on mi začal česky vyprávět, o čem jsme se s Klausem bavili. S úžasem jsem zjistila, že nám rozumí. Bylo by ideální, kdyby se takhle naučil ještě anglicky a francouzsky.

To by musel mít těch tatínků trochu moc…
Ne, ne, takhle jsem to nemyslela. Ale budeme se stěhovat na pomezí Německa a Francie, takže francouzštinu tam bude poslouchat běžně a angličtinu bude mít ve škole. To bude největší dar do života, který mu můžeme dát.

Jste už pevně rozhodnutá následovat svého manžela do Freiburgu?
Klaus tam má výborné místo a nutit ho, aby se ho vzdal a přestěhoval se sem, by bylo velmi riskantní. Já můžu najednou přestat vydělávat, ale on má jistotu do důchodu. Navíc se snažil naučit česky a vzdal to po třech lekcích. Já jsem žila v Německu osm, devět let, znám tamější mentalitu a nedělá mi problémy. Taky Freiburg znám, už jsme tam koupili dům. Ještě ho musíme dát do kupy.

Vy mluvíte jako normální manželka a ne jako individualistka a feministka...
Individualismus mi samozřejmě zůstává. Ale mám snahu se přizpůsobit.

To právě oceňuji. A taky mě to dost překvapuje.
Ale já nejsem člověk, který myslí jen sám na sebe, zhlíží se v sobě a dělá si co chce. To jsem si mohla dovolit, dokud jsem neměla dítě.

Mluvili jsme o tom, jak jste rychlá. Ani dítě vás nezpomalilo, nezměnilo váš způsob života?
Dlouho jsem si myslela, že nejdřív bude dítě, potom dlouho, dlouho nic a pak teprve kariéra. Jenže to nejde. Na to nikdo není zvědavý a venku už vůbec ne. Musela jsem jet dál. Snažila jsem se to stíhat. V noci jsem nespala kvůli dítěti a ve dne jsem pořád někde pracovala a zároveň kojila. Do toho přišly partnerské problémy. Ale odchod tehdejšího partnera, který jsem nesla strašně těžce, mě nastartoval. Místo toho, abych se zhroutila, vyrazila jsem ještě vyšší rychlostí.

Dítě znamená problém


Jak to zvládáte?

Člověk si musí kolem sebe shromáždit lidi, kteří ho mají rádi a kteří mu rádi, i když za peníze, pomáhají. Setkala jsem se ve svém životě i se spoustou lidí, kteří vám pomáhají neradi, jenom proto, že platíte. Ti jsou závistiví a hrozně nebezpeční. Ale moje česká manažerka Jana Mazurová nebo paní Šarounová, která se stará o Tedýska, jsou strašná úleva.

Napadlo vás někdy, když jste čekala dítě, že s vámi bude muset sdílet váš způsob života - ať bude chtít nebo ne?
To byl samozřejmý předpoklad. Jasně, kdyby se mi narodilo dítě, které by bylo pořád nemocné, musela bych to řešit jinak. Ale řeším problémy, až když přijdou. Proč bych se tím měla trápit dopředu? Navíc Tedys nemá pocit nějaké újmy z toho, že se mnou sdílí můj život. Panebože, co jsem si vyslechla za kecy, když jsem byla těhotná: ty toho budeš litovat, co blbneš, když děláš kariéru, nemůžeš mít dítě, bude pořád nemocné a ty s ním budeš muset být doma. Nic z toho se nestalo.

Teď je trochu problém, když chcete dělat ani ne kariéru, ale práci, která vás baví.
Taky jsem tvrdě narazila. Ve vlastní rodině i u své dlouholeté švýcarské agentky. Neustále jsem byla konfrontovaná s nedůvěrou, že teď to už nepůjde. Pecková skončila. Dnes a denně jsem musela a musím pořád dokazovat, že to jde. Nikdo se mě neptá, jestli v noci spím. Když bylo Tedýsovi sedm měsíců, vystupovala jsem v Ženevě. U jednoho prsu jsem měla dítě, které jsem kojila, druhou rukou jsem listovala v notách a na poslední chvíli si cpala do hlavy italské recitativy, tisíce slovíček. A přišel jeden americký tenor a stěžoval si, že už týden nespí. U mě tedy nepochodil.

Tomu rozumím.
Navíc jsem pořád musela být strašně energická - i v situacích, kdy ostatní jen naznačovali, já jela naplno, aby se neřeklo, no ona má to dítě. Pořád musím okolí dokazovat, že dítě není nic, že to všechno zvládám. Ale měla jsem volbu - nemusela jsem to dělat.

Hlas o opravit nedá


Vím, co mi odpovíte, ale zeptat se musím: nikdy vás nenapadlo, že jste to radši dělat neměla?
Ne. To dítě nebylo žádná náhoda. Došla jsem do stadia, kdy jsem se rozhlížela po všech těch letištích a říkala si, tohle chceš? Mít za pár let pocit, že jsi kariéře obětovala všechno? Vždyť je to jenom byznys. A je to ubohé.

Jak to myslíte?
V téhle branži už ani nezáleží na talentu. Musíte mít hlavně dobré známosti, lobbisty, kteří se za vás přimlouvají. Znáte se zrovna s tímhle dirigentem, tak zpíváte tam. Nebo se znáte s jiným a dostanete se zase tam. Tak to je, proč se kvůli tomu trápit? To zajímá jenom vaše ego, nikoho jiného. A proč já bych tomuhle měla obětovat veškerý svůj život?

Ale určitě jste měla období, kdy vám záleželo na tom dosáhnout určitých cílů...
Měla jsem pořád představy a ideály. Jenže pak jsem se přesvědčila právě o tom, že talent není rozhodující. To mě těžce převálcovalo. Ale pozor! Já si nemyslím, že jsem na konci. Spoustu věcí si můžu ještě dokázat. Hlas úžasně vyzrál, protože jsem se naštěstí nikdy zbytečně neuřvala jako spousta mých kolegyň, které strašně chtěly a neměly dostatek trpělivosti. Jenže kde skončily?

Poškozený hlas se asi nedá opravit jako hudební nástroj...
Pečovat o něj je tvrdé. Hlavně jsem se musela sama ubránit agentům, kteří na mě chtěli vydělat a tlačili mě i do věcí, na které můj hlas ještě nebyl zralý - jenom proto, že je něco určitého v módě. To si sice myslíte, teď, teď to musím dokázat, ale pak stojíte na ulici a nikdo vás nechce, protože jste si sice něco dokázala, ale bohužel na nevhodných rolích. To se pak špatně bere zpátky. Uzlíky na hlasivkách jsou vždycky trochu slyšet.

Takže hygiena hlasu není jenom nekouřit, nepít a neponocovat, ale taky nezpívat to, na co ještě nemáte?
Speciálně mezzosoprán dozrává kolem pětatřiceti. Sama na sobě vidím, že mi teď jdou bez problémů věci, se kterými jsem ještě před pěti lety bojovala. Jenomže tomu dnešní doba nepřeje. Pořád se hledají mladé talenty a ty se strkají do všeho možného. Brzy se udřou a zahodí jak zmačkaný papír. I agent, který je do toho nutil, se na ně vybodne. Má za ně sto jiných. Potenciál pěvců v Rusku, v Americe nebo Číně je obrovský. Je z čeho vybírat. Ale kde končí?

Rozumím tomu dobře tak, že v tomto oboru rozhoduje především tlak hudebních vydavatelství a agentur?
Hudební vydavatelství rozhodují jako první. Nemají co vydávat, protože všechno už bylo natočeno, tak si pořád vymýšlejí něco nového. A pak agent, který si na vás chce namastit kapsu.

Vy jste si ale svou švýcarskou agentku tak pochvalovala...
Její postoj poté, co jsem otěhotněla, mě strašně zaskočil. Řekla mi, tak běž na potrat a nech se sterilizovat, jestli chceš ještě něčeho dosáhnout. Po porodu se mnou jednala jak s malomocnou. Já o to víc měla touhu dokázat, že to zvládnu, ale nemělo to žádnou odezvu. Tak jsem pochopila, že to bylo taky jenom ždímání. Já musela před porodem odmítnou dvě, tři opery, i když koncertně jsem zpívala až do osmého měsíce a pak hned měsíc po porodu. A to byla pro agenturu zřejmě katastrofa, nevím. Pořád o tom přemýšlím. Hledám vinu v sobě.

Proč?
Protože jsem takový typ, pořád hledám vinu v sobě. Buď se můžete s povahou lidí vyrovnat a říct si, je to prostě tak a já to nezměním, nebo ne. A já jsem se s tímhle nevyrovnala. Už nemám pocit důvěry. Jakmile mě jednou někdo podvede, ať už je to v jakékoliv oblasti, je konec.

Vteřina štěstí


Rovná se zklamání z vaší agentky těm velkým zklamáním z partnerských vztahů?

Jo. Spolupracovaly jsme spolu deset let, a to je pěkný kus života. No, tak teď už mám jinou agenturu a uvidíme. Když to nepůjde, tak to nepůjde. Agentur je jako máku. Nemůžu si stavět život na jedné agentce, rozumíte?

Máte za sebou tuhle aktuální zkušenost a přemýšlíte o druhém dítěti?
Já nepřemýšlím! Ale Tedýsek... Dostal dva slony, z hnědé a bílé čokolády, a toho bílého mi dal a řekl na, to schovej pro sestřičku. A já na to, Tedýsku, jak to myslíš? To není možné, že bych si ještě jednou něco takového dobrovolně udělala! No jo, jenže on mručí velkej, mručí malej a mně je čtyřicet. Dlouho se rozmýšlet nemůžu.

Existuje nějaká světová operní pěvkyně se dvěma dětmi?
Montserrat Caballé jich má taky dost, ale jedna Italka má dětí pět. Ale všechno jde. Jenom si musejí lidé pomáhat a ne si dělat naschvály.

V televizním dokumentu Heleny Třeštíkové, který mapoval pět let vašeho života, je hezký moment. V jednu chvíli jste zhroucená, že vás opustil partner, vzápětí začínáte zkoušet Carmen a tvrdíte, že na chlapy nemáte ani pomyšlení. Pak střih a říkáte: Už jsi viděl můj nový objev? Jmenuje se Klaus...
Ale tak to bylo. Čtyři měsíce po rozchodu se mi dělalo úplně špatně při pomyšlení na to, že bych s někým byla. Jednou jsem takhle přišla na pódium a on už tam stál Klaus. A do mě jako když udeří. V tu chvíli jsem věděla, že je to on. On neměl chudák ani tušení, co se na něj chystá. Vyjeli jsme na turné a já jsem místo na dirigenta čtrnáct dní úporně zírala na něj. Až se chytl. Dneska si říkám, že mě musel někdo řídit, že jsem to nebyla já.

Měla jste štěstí. Taky mohl mít doma ženu a pět dětí…
Taky mi srdce pookřálo, když jsem zjistila, že žije sám. Strašně mě přitahoval, ale neočekávala jsem od toho nic závažného. Vztahy na pořád mě v tu chvíli nějak přestaly bavit, rozumíte? Ale když jsem viděla, jak to klape s tím dítětem, přestala jsem se bránit.

Jak to, že jste najednou schopná žít ve vztahu?
Vždycky jsem potřebovala člověka, který by pro mě byl duševní oporou. To, aby mi někdo zalil zahradu nebo opravil auto, si můžu zaplatit. Na to nepotřebuju muže - partnera. Toho potřebuju na to, aby mě měl opravdu rád, aby věděl, proč zrovna teď jedu do Athén, aby mi věřil, aby to fungovalo, jak to fungovat má. Tahle práce je hrozné fyzické, ale hlavně duševní vypětí. Klaus to ví. Ví, že všechno si v téhle branži musíte tvrdě zasloužit a že celá ta kariéra, kterou mám za sebou, a doufám že i před sebou, je tvrdě vydřená. Ví to a přesto neřekne, tak proč to děláš, když je to tak těžké?

Dovedla byste to ocenit, kdybyste za sebou neměla pár životních proher?
Ne. Určitě bych si nevážila takového člověka jako Klaus - připadal by mi moc domácký. Určitě bych hledala nějaké dobrodružství, po kterém bych zase padla na hubu. Ale právě pro to, co jsem prožila, dokážu lidi jako on ocenit. V životě je to jako v Mahlerově hudbě: vteřina štěstí a pak tři čtvrtě hodiny depresí.

Pěvkyně Dagmar Pecková.

Pěvkyně Dagmar Pecková.

Carmen s ježkem je nejznámější rolí Dagmar Peckové.

Pěvkyně Dagmar Pecková.

Pěvkyně Dagmar Pecková.

Dagmar Pecková byla první operní pěvkyní, která svou nahrávku propagovala klipem.

Autoři:

Byl to lynč, ale rány už se zahojily, vzpomíná Rusevová na neúspěch Elišky a Damiána

  • Nejčtenější

Byl to lynč, ale rány už se zahojily, vzpomíná Rusevová na neúspěch Elišky a Damiána

21. března 2024,  aktualizováno  13:48

Vysíláme Rok začala herečka Anežka Rusevová hekticky: třemi divadelními premiérami, ve Studiu DVA a...

Podvod za půl milionu. Knihobot odhalil padělky knih tajemného autora

21. března 2024  13:30

Nepadělají se jen obrazy nebo bankovky, ale i knihy. Konkrétně vzácné, obtížně dostupné svazy...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Lovec přichází! Otestuje si znalosti zákulisí soutěže Na lovu

22. března 2024

V sobotu 23. března startuje na TV Nova další série Superlovu, speciální verze pořadu Na lovu....

Simply the best! Ewa Farna podruhé nadchla vyprodanou O2 arenu

23. března 2024  9:40

Zpěvačka Ewa Farna zazpívala 22. března podruhé v po střechu našlapané O2 areně. Na přidaném...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Leštiči klik hráli řediteli za dveřmi, já o protekci nestál, říká jubilant Spálený

21. března 2024

Premium Petr Spálený právě dnes slaví osmdesátiny. Jak říká, svoje roky nikdy moc neprožíval, a tak stále...

RECENZE: Způsob, jak umrtvit oživlé Kroky a skoky české animace

28. března 2024  16:15

Je to smutný paradox. V cyklu Kroky a skoky české animace sice mnohokrát zazní, že animovaná tvorba...

TRENDY V KLIPECH: Miss Kalousová demoluje auto, Boone láká na pražský koncert

28. března 2024  15:01

Bývalá Miss Andrea Kalousová přichází s novým klipem Sorry. Stál ji hodně sil a padlo na něj jedno...

Chceme podchytit tu jeho svobodu. Marek Adamczyk ztvární Miloše Formana

28. března 2024

Premium V chystaném letním představení Forman, které na červen chystá Letní scéna Musea Kampa k připomenutí...

Zemřel maďarský skladatel Deák. Titulní skladbu k Jen počkej! mu ukradli Sověti

28. března 2024  11:39

Ve věku 96 let zemřel maďarský hudební skladatel a trumpetista Tamás Deák. Proslavila ho zejména...

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...