Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pearl Jam odvažují energii a zkušenost

aktualizováno 
- V diskografii americké kapely Pearl Jam, jednoho z posledních potomků seattleského stylu grunge, velké koncertní album doposud chybělo. Skupina už sice měla tři živé EP desky nazvané souborně Dissident, ale to byla spíše pozornost pro skalní fanoušky. Nynější album Pearl Jam Live: On Two Legs bylo pořízeno během letošního koncertního turné, které kapela pořádala na počest novinky Yield; obzory této desky pak rozšiřuje nezávisle na ní vydaná videokazeta Single Video Theory, jakýsi intimní vstup na domáckou zkoušku Pearl Jam před odjezdem na šňůru.
Rozhovory mezi zpěvákem a kytarami jsou srdcem muziky Pearl Jam, podobně jako tomu bylo kdysi u Led Zeppelin. Přílivy či odlivy rockové energie, nanášené - třeba v kompozici Daughter - i do psychedelicky uvolněných ploch, volně prostupují melodiemi. Pomáhají vytvářet vnitřní neklid a činí z hudby dobrodružství, jejímž průvodcem je vulkanický hlas Eddieho Veddera. Ten zní přitom zajímavěji, když Vedder nezpívá příliš silově - refrén sarkastické písně Do The Evolution zbytečně překřikuje a jeho hlas se příliš zužuje, místy až k chrapotu. Většina z šestnácti písní mu nicméně poskytuje dost prostoru k pocitově odstíněným výkonům: Vedderův vokál se buďto nechá unášet proudem hudby a dotváří její vnitřní jemnost - třeba v Off He Goes či Untitled, jindy klesá do tmavých hloubek (dřevní hit Even Flow), nebo se naopak vzpíná vzhůru, jako by přetrhával všechna pouta. Vysloveně vůdčí silou je Vedder v písních Given To Fly nebo Nothingman, jež prožívá jako malé řecké drama.
Všechny skladby jsou vnitřně propracované a zároveň jednoznačné - i komplikovanější struktury muziky se přirozeně slévají s jednolitějšími celky. Na tom zase mají velkou zásluhu kytaristé Stone Gossard a Mike McCready, kteří dělným způsobem budují či naopak boří strunnou architekturu písní. Její součástí je dynamika slyšitelná i v tichých pasážích, stejně jako křížové kytarové výměny či emotivní fresky. Ve skladbách typu F*ckin' Up dosahujících šesti minut se kapela rozehrává tak, že nelze než obdivovat její kompoziční rafinovanost.
Pearl Jam se probírají svou minulostí i přítomností - od prvního alba Ten k poslednímu titulu Yield - a jsou na pódiu přesvědčiví. Patří už pomalu k veteránům a z jejich muziky je vedle emotivnosti cítit také zkušenost. Své ovoce přinesla i koncertní výuka, kterou skupina prodělala pod vedením rockového guru Neila Younga.

Pearl Jam Live: On Two Legs

CD, 72 minut

Vydala firma Sony Music Bonton





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Nový šéfdirigent České filharmonie Semjon Byčkov
Dojal mne zármutek hudebníků, říká nový šéf filharmonie Semjon Byčkov

Česká filharmonie má nového šéfdirigenta po zesnulém Jiřím Bělohlávkovi. Stal se jím světoznámý rusko-americký umělec Semjon Byčkov, který dnes podepsal...  celý článek

Kapela Tichá dohoda
RECENZE: Hlasitá revoluce je prostě Tichá dohoda ze starých dob

Tichá dohoda po letech vydává desku s novou zpěvačkou a starým zvukem. Album nazvané Hlasitá revoluce je svěží závan doby, kdy světu vládly kytary.  celý článek

Kapela Inekafe
VIDEO: Slovenští Inekafe se v klipu vydávají na neznámou planetu

Skupina Inekafe letos oslavuje 22 let existence. Při té příležitosti vydává kompilaci největších hitů, připravuje se na prosincové česko-slovenské turné a...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.